Já nevím Tatramelko, ale já se dost setkávám s tím, že takovou situaci jak popisuješ vyřeší, když se žena trošku zaktivní.
Nevím, kde žiješ, ale vždy a všude je kam zajít, dokonce i u nás na vesnici, nebo zajet vlakem, nemusí tě chlap každý den najít vždy doma přesně na stejném místě, pak nabude dojem, že jsi od toho, aby jsi stála u sporáku nebo bavila děti.
A těžko obvinit chlapa z toho, že se nudíš a on s tím nic nedělá.
Za mě to chce začít u sebe, až pak opravdu poznáš, zda má cenu s tím chlapem být, možná se pak budeš divit, že bude volat, co děláte, kde jste, bude ho mrzet, že s vámi nebyl a najednou budou i témata k hovoru.
A to nemluvím o tom, že pracovat se dá i s dětmi, já mám čtyři a pracuji z domova, občas jezdím pracovně pryč, prospívá to všem, i když někdy padám na hubu. (malým dětem jsou 2 a necelý 1 rok) A pod pracovat myslím i třeba dobrovolnickou práci, bez nároku na finanční odměnu.
A přesně znám, když zabřednu do nudy, jsem otrávená, nemám náladu na nikoho a na nic, nejlepší lék je vstát a něco začít dělat, i když by to měla být třeba seberealizace u sporáku.