Re: ne tak úplně naplněný vztah...

RS může hodně změnit psychiku toho dotyčného. Znám holku co byla aktivní až na půdu, samé cvičení, výlety, akce s kamarádkama, kurzy.... ještě první dva-tři roky kdy jí byla RS diagnostikována se snažila, dělala co zvládla. Pak upadla do apatie a když ji potkám, zdá se mi že je v ní pořád (tak 6 let). Jí to teda hodně ovlivnilo hybnost (třes, nestabilita), zatím chodí ale velmi málo (třeba jen po bytě, po zahradě, do města jít nechce, bojí se že by nedošla zpět, že si musela zavolat odvoz). A to je mladší než já (do 30ti), děti jí velmi nedoporučili a to se léčí prakticky odzačátku, je vdaná, manžel to samozřejmě ví a absolvuje všechno s ní, snaží se dávat najevo že je s tím srozuměný jak to je, ale kdoví jak mu je uvnitř.
Jasně že průběh je u každého jiný. Já jen že je to dost vážná věc na to, aby se "neřešila". Jako nikdo nevíme kdy nás co dramatického potká, ale jít tomu přímo naproti a ještě do toho rozšiřovat rodinu mi prostě přijde hazard. Leda že bys byla absolutně srozuměná s tím jak tu někdo psal - starat se o dvě děti a i invalidního (třeba) manžela. A sama to taky táhnout.