Re: Jak donutit partnera mluvit o vztahu?

Tato se mi líbí - než být trpěná, to raději sama. A to je dobrý začátek Takže začnu natvrdo - z pár řádků se opravdu nedá udělat závěr, ale můj dojem je takový - ten vztah jde do kytek. Dle mého můžeš třeba tančit po hlavě, naučit se dva nové cizí jazyky, změnit účes, sdílet jeho zájmy, do ložnice nakráčet v růžovém prádýlku...brrr...ale to je tak vše, jakmile ten druhý nechce, tak prostě nechce. Zamysli se nad vlastní hodnotou a úctě k sobě samé - opravdu chci (nebo musím) žít s někým jen proto, že nemám kde pobývat, mám dvě děti a z tohoto důvodu především mám strach situaci rozetnout? Je určitě fajn, když si s ním děti rozumí a tuto pohnutku vcelku chápu...ale kde je pak tvůj vlastní život, sebeúcta, osobní spokojenost? Ano, správně píšeš, že je to o prioritách. Zkus o tom přemýšlet - jak už tu někdo psal, plánovat technickou stránku věci...a až budeš opravdu po všech stránkách připravená - ty sama v sobě na všechny alternativy, bydlení, finance...budeš sebejistější, vyrovnanější...a budeš líp přijímat nově proběhlé skutečnosti. Pak bych to rozetla.