Tchýně a nevyžádané rady ohledně dítěte

Tchýně s tchánem jsou neustále chytří jak rádio co se týče péče o naši dceru, bohužel s nimi bydlíme ve společné domácnosti, takže se nad tím jenom těžko mávne rukou, hned po porodu to bylo brutální, mysleli si, že jim ji snad dám a nebudu jim překážet v jejich správné výchově celkem důrazně jsem jim naznačila, že rodiče jsme my (manžel naštěstí stojí při mě, i když nechápe, proč mě vytáčejí takové ty každodenní drobnosti - on totiž doma není a když je, tak to nedělají).

Kdykoliv malá zakřičí, tak tchýně jí běží "zachraňovat život" a do všeho mi kecá stylem "maminka ti musí dát dudlíček, maminka musí to a ono..", vždycky nejlíp ví, proč křičí, ale postarat se o ni neumí, kdykoliv ji má a začne kňourat, tak to znamená, že "chce k mamince" a už mi ji nese, aby se jí zbavila, když ji má na rukách a ona se jí nějak sesune (už se dost vrtí, má půl roku), tak ji není schopná usměrnit, musím přijít a pozvednout jí ji, no prostě je nad moje chápání, jak mohla mít 3 děti, zřejmě se o ně staraly babičky, jinak to není možné.

Podle tchána se malé děti nemůžou potit a podle tchýně jim nemůže být horko, kapky na nose má naše malá teda asi z toho, že je jí zima
Podle tchýně nemůže malá křičet proto, že nemůže usnout, ale jedině proto, že jí něco dělám (to chodí neustále kontrolovat) nebo proto, že má nějaké smrtelné bolesti (když byla menší, tak všechen pláč byl jedině proto, že ji něco "tlačí v žaludečku", jsem alergická na slovo žaludeček, jak to někdo přede mnou řekne, tak ho asi zabiju

Tak mám pocit, že naše malá jako jediná občas křičí (jenom když má hlad nebo nemůže usnout), občas je jí horko a potí se (většinou když tchánovci přetápějí) atd.

Mimochodem ke konci těhotenství mi tchýně řekla, že malé děti nehlídá a tchán řekl, že když budeme chtít někam jet, tak máme autosedačku jakobych se o něco prosila!!!! Tak po nich nic nechci, nikdy jsem nechtěla, aby ji pohlídali, starám se sama s manželem a zase se jim to nelíbí, protože malá je vesměs hodná, ale mají smůlu, některé věci se neříkají ani ze srandy (jakože to tenkrát ze srandy nebylo). Teď už celkem respektují, že si dělám věci po svém a vědí, že mi do toho můžou kecat, ale u toho zůstane, protože si stejně udělám všechno podle sebe. Když někam jedeme, tak se ptáme, jestli ji chtějí nechat doma nebo si ji máme vzít s sebou s tím, že po nich nic nechceme a klidně si ji bereme s sebou, chtějí mít neustále pocit, že bez nich by se to neobešlo, ale ten jim teda nedopřeju, protože nehodlám poslouchat, že "jsme si udělali děcko a furt ho cpeme babičce a dědovi", jak to posloucháme u jiných příbuzných, kteří tak jako my bydlí s rodiči jednoho z nich.