Re: Jak poznat, co je objektivní pravda?

Br,

fór je v tom, že v těchto situacích vůbec, a zdůrazňuju, že fakt VŮBEC, nejde o PRAVDU, ale o boj o pozice.

V celé řadě případů se pravda prostě objektivně určit NEDÁ, protože se jedná o věc názoru (viz ta barva nebo ten hliník).

A pak jsou situace, kdy se dá určit celkem jednoznačně - třeba že termín podání daňového přiznání končí k tomu a tomu datu (a pak není moc o čem diskutovat).

Ve vztahu se člověk mnohem častěji setká s prvním typem situací - "pravdu" není možné objektivně ověřit, ale ten druhý tu "svou" umí neprůstřelněji odargumentovat a HLAVNĚ není ochoten připustit, že se jedná o něco, co se nedá ověřit nebo je to věc názoru, a tudíž nemůže dost dobře tvrdit, že pravda je jen jedna a že ji má on.

V situaci, jakou popisuješ o něco níže, by mi nejvíc vadil právě ten přístup "pravdu mám JÁ a ty jsi úplně blbá, když si myslíš něco jiného". To svědčí o netoleranci a neúctě k partnerovi a z mého pohledu takový vztah nemůže být hezký, protože tohle je docela zásadní problém (bez ohledu na to, že ten druhý umí třeba líp argumentovat než Ty a tudíž máš intenzivní pocit na jednu stranu silné nespravedlnosti - protože se cítíš tlačená k tomu, abys souhlasila s tím, žes vlastně udělala chybu, i když to tak necítíš - na druhou stranu bezmoci, protože ho nejsi schopná "přehádat).

Tudíž pokud Ti to ten druhý dělá často, tak bych se vůbec nestarala o to, jaká je objektivní realita (tj. nedělala bych si spektrální analýzu, abych zjistila, zda je ta barva červená nebo zelená a mohla mu to pak omlátit o hlavu), ale spíš bych hledala, kde nechal tesař díru.

Protože postoj "hlavně ať mám pravdu za každou cenu, a je jedno, jestli a jak moc kvůli tomu partnera ponížím" prostě není k dlouhodobé koexistenci.