Re: Pyžamový den ve školce

No, nemyslím si, že je na druhé straně dobré se izolovat od kolektivu a společných zážitků. Ve školce si nemapatuju, ale ve škole kdo se chtěl vyhnout např. různým sportovním výcvikům a tak, sice se mu to povedlo, ale ve výsledku byl dost mimo, kolektiv přijel s novými zážitky a ten co nebyl je nemohl sdílet.

Za druhý mě docela fascinuje zdejší sevřený šik - vždycky nechat dítě doma, ať se děje cokoliv. To jako tady všechny jste v domácnosti nebo máte babičky na zavolání?
Ještě bych pochopila, když má z něčeho dítě těžké trauma, tak ho tam nedám, ale že se mu jen nechce? Nemyslím si, že je to šťastné řešení, aby si dítě zvyklo, že když rozhodne, že se mu do něčeho nechce, tak rodina udělá i nemožné, aby to nenastalo. To je docela škodlivý precedens - pokud to není na zoufalé trauma, což zjevně není.
Co jako až bude matka v práci? Tak se bude zatěžovat babička, nebo shánět paní na hlídání? Přijde mi to trošku přepjaté.

Asi chápu, proč to Carlin řeší, protože kluk je zřejmě svéráz a chce si jet po svém ve většině věcí. Nevím, jestli je šťastné tohle v dítěti vysloveně podporovat, brzo mu umetat cestu nikdo nebude, nejpozději v první třídě asi nepůjde odstraňovat mu z cesty, co se mu nelíbí.


Kluk nemá rád pyžamo, tak by mohl být v teplácích a řeklo by se to učitelce, ne? Na co ho hned nechávat doma, pokud nemá učitelku nějakou husu, co by ho za to pranýřovala.