Něco obdobného dělal otec dcery , není to tedy takový magor ( s prominutím) jak otec Tvé dcery, ale například bundu do pasu si pamatuji taky

. Dcera měla období kolem těch 13-ti let, kdy na mne byla protivná takovým tím puberťáckým způsobem, normálně jsem jí nabídla, že jestli se jí u mne nelíbí, tak si s otcem může domluvit, že bude u něj. Zůstala se mnou , časem si to sedlo, ona ví, jaký její otec je.
jestli mám radu? Nemám, protože otce nezměníš, když mu budeš něco říkat, tak Ty budeš ta špatná a on ten dobý a udělá všechno proto, aby škodil ještě víc . Jen trpělivost, dceři vysvětlovat, že život není o tom, aby měla internet v mobilu, ale o tom, aby z ní byl normální člověk, ona to snad časem pochopí.
U vás je to teď ještě těžký, protože nemáte dotažené do konce svěření do péče a rozvod, to chce opravdu pevné nervy, stát si za svým, dospělé děti bych z toho normálně vyloučila s tím, že mají svůj život a do mého nemají právo cokoliv zasahovat, možná bych i odmítla se s nimi o tom bavit na rovině kdo za co může, prostě nediskutovat.
a jen perličku na závěr - když jsme byla u soudu po x letech na zvýšení výživného, tak tam uváděl otec, jak koupil dceři např. rifle za 2.000,- já na to opáčila, že za ty peníze by měla kompletní oblečení a navíc když jí to koupil v době, kdy ještě rychle rostla, tak na co jí to asi tak bylo, že s otcem v tomto není prostě domluva, tak soudkyně naférovku otci vysvětlila, že jsou věci důležité a méně důležité.
Od dceřiných cca 14-15 let je už klid, pak už si s otcem všechno domlouvala sama, dneska ( je dospělá) mají celkem slušný vztah, jako není to tak, jak by si člověk přál, ale díky PB aspoň za to.
takže ono opravdu tohle je běh na strašně dlouhou trať, obrň se trpělivostí, dcera si stejně nakonec udělá názor sama.