Re: Vztah týraných žen k otci

Ano ! Samozřejmě, že když se s Tebou nebaví, tak je to v podstatě jedno a dělám si své věci Proto říkám, žádné riziko nebylo. Horší je to, že tohle se přehlédne, pokud to není 3x týdně. Na tohle si člověk občas zvykne ! Pak se k tomu přidá, že když se urazí, jde se projít a uklidnit ven a něco s sebou odnese. A není to za měsíc po prvním uražení, to je třeba v průběhu 5 let ! Pak je dítě a odstěhujete se pryč na vesnici a když už jsi bez klíčů od auta, je to k vzteku.. jsi bez klíčů 3 dny a telefon nebere...
Já si ještě asi 6 let v průběhu manželství držela svůj byt ! Pak se prodal a vrazilo do baráku. Samozřejmě dům máme 50%na 50% a nenechám si nic líbit, spíš je to to, že už se člověk hůř brání, pak mu okolí nevěří, vina se hází na mne. Pak vlastně zjistíš, že se přemýšlí o tom, jestli ćhyba není v Tobě.. Není jen tak kam se sebrat, nemám rodiče nebo babičky. Vyhodila jsem ho několikrát. A ani to není řešení.
Takže pronájem.. Z mateřské to nezvládnu..
Ono se to vážně špatně popisuje, ale kdyby jsi mě viděla, nevěřila by jsi tomu, že je to u mě možné