Re: Můj syn je gay

Milá Sáro,
můžete si gratulovat, že vám to syn takhle narovinu a brzy řekl, jste dobrá máma. Já to štěstí neměl, tu odvahu jsem nenašel. Asi proto, že jsem žil jen s mámou, která homosexualitu vždy dost drsně odsuzovala. Proto jsme se postupně jeden druhému vzdalovali a odcizovali. Proto jsem raději žil ve lži a přetvářce, a bylo to hrozné období, proto jsem se i oženil, čímž jsem udělal jednu milovanou a milující ženu později nešťastnou. Vlastně jsem se ženil v době, kdy jsem o své orientaci už sice tak trochu pochyboval, ale své pochyby jsem snad i vlivem okolí a své matky v sobě potlačoval. Je lépe si vyjasnit vlastní orientaci co možná nejdříve, a to i s rodinou, a já závidím všem, co tu odvahu našli. Svůj comming-out jsem udělal ve svých 40 letech, 13 let po rozvodu, protože jsem už dále nechtěl tajit před mámou svého partnera, kterého miluju víc, než vlastní život. Když jsem to mámě říkal, tak jsem měl žaludek až v krku a myslel jsem, že mi praskne srdce, jak mi bušilo. Ale vysoukal jsem to ze sebe. Ze mě tím spadnul balvan jako Mont Everest, máma se nervově zhroutila, a její první sobecká slova byla: Co si o mě (jako o ní) lidi budou myslet?! Docela jsem to čekal, většina homofobních lidí snad ani na chvilku nemyslí na to, že i jim by se mohlo narodit homosexuální dítě. Moje máma je strašný maloměšťák, a vím, že už ji nikdo nepředělá. Co si o ní lidi budou myslet ji na mé orientaci asi ranilo nejvíce. Ne to, co jsem celé ty roky prožíval já. Trvalo to docela dlouho, než si na to zvykla. A vlastně s tím není smířená dodnes, a to kvůli svému vlastnímu egu. Dostává od nás luxusní dárky, luxusní zahraniční dovolené, večeře v luxusních restauracích, přesto za dlouhou řadu let nás k sobě pozvala na večeři vlastně jen jednou. Ona neuměla nikdy dávat (teď nemám na mysli věci hmotné), zato brát umí plnými hrstmi. Myslím, že si spíš její tichý souhlas s mojí orientací kupuji. Vy evidentně taková nejste a to je dobře. Uvidíte, že nakonec si zjistíte, že jsou horší věci na světě. Pokud tak hodně toužíte po vnoučatech, tak vězte, že je mít můžete. Zrovna nedávno se mému gay kamarádovi narodilo dítě, pořídil si ho s jednou lesbou, jak tady už někdo uváděl, přes gay rodičovskou seznamku, a vše funguje. A jsou i jiné možnosti pro gaye, jak mít vlastní děti. A myslím, že za pár let prorazí i u nás zákon o adopci dětí homosexuálními páry. Nemějte strach. Ale asi byste se na to neměla fixovat. Je i spousta žen, které nemůžou mít děti. Někdo prostě děti (a vnoučata) má, někdo ne. Být gay otec není rovněž jednoduchá věc, zvlášť máte-li syna. A být dítě gay rodiče už vůbec ne. Proto byste v budoucnu neměla syna do rodičovství tlačit jen proto, že byste vy chtěla vnoučata. Já si s tím užil, mám se synem velmi dobrý vztah, rovněž tak můj partner, ale byla doba, kdy to bylo hodně náročné, zejména v době jeho dospívání. Děti jsou krásná věc, ale jistě to není hlavní důvod, proč jsme na světě. Důležité je, že váš syn je zdravý, že jste mu poskytla vzdělání, že se uplatní v profesním životě, a že má (nebo bude mít) kvalitního partnera. Toto jsou věci, které člověk potřebuje ke štěstí, ke klidu a spokojenosti. Můj partner má úžasnou rodinu, jeho mámu mu doslova závidím, vždycky si říkám, že bych chtěl, aby ta moje byla aspoň trochu jako ona.. Moje rodina taková není. Udělejte proto maximum pro to, aby si váš syn o vám nikdy nemusel myslet to, co si myslím o své mámě a rodině já. Vím, že vás to asi bolí, ale tady nejde ani tak moc o vás. Své děti milujeme, i kdyby to snad byli vrazi, drsně řečeno. Chápu, že se na vnoučata těšíte, já se na ně taky těším, ale zrovna partnerka mého syna, jak to tak vypadá, děti mít nemůže. Už jsem se těšil, že jako dva dědečci budeme rajtovat s kočárkem a kupovat růžové oblečky... a kdo ví.. Co člověk, to osud, to jiné lapálie.. Takový je život - pestrý. Je třeba si z něj vždy urvat to pozitivní, jinak by za moc nestál. Vy to zvládnete, nemám strach. Někdy sem napište, jak to pokračuje, třeba vám budu moct dát nějakou užitečnou radu.