Re: Zlomil vám někdy někdo srdce?

No jé!

Nejdřív kluk, kterého jsem šíleně milovala, když mi bylo třináct, čtrnáct, chvilinku jsme spolu chodili (líbání, držení za ruku, dopisování, byl z daleka) a já vždycky, když jsem domů přišla, stála jsem v pokoji a čuměla do zdi, ještě cítila ze svetru jeho vůni a byla jsem jak vydlabaná no a pak se to domákla mamka a napsala mu dopis, že je pedofil a jestli ví, kolik mi je rozešel se se mnou s tím, že se mi v patnácti ozve... no to bylo první zlomený srdce, stála jsem v tom pokoji a bulela, Rosamunda Pilcher hadr. Pak se mi na patnáctiny fakt ozval, ale už jsem byla zadaná jinde

Potom jsem si zlomila srdce sama tím, že jsem se rozhodla mezi dvěma chlapama, který jsem milovala, s jedním už jsem pět, šest let byla a ještě věřila, že je to osudová láska, druhýo jsem šíleně milovala a i on mě, ale nebyl "můj první", tak jsem po měsících snad letech rozhodování a přibližování se k němu a zase oddalování, odpískala, co mezi námi bylo. Pak si našel jinou a omylem s ní hned počal dítě, ale jako křesťan si ji v zápětí vzal a mě mě, debilovi, z toho bylo blbě asi rok.

No a pak ten ex, který byl mým důvodem pro to, že tyhle oba vztahy padly i po víc než 10 letech jsem byla tak zamilovaná, že mi bylo několik měsíců blbě, ale zlomený srdce jsem s ním měla několik let, nejvíc asi, když jsem se dozvěděla, že mi byl nevěrný a tak jeho s ním čeká dítě. To jsem seděla v kuchyni ve tmě, pouštěla si Lásko má od Lewitové/Merty u alba Sefardské inspirace a brečela celý noci...

Ale zpětně na to všechno ráda vzpomínám, když si říkám, že jsem ironickej ignorant, tak se otočím a vidím, že jsem vlastně úplně normální sentimentální hovado