každá druhá-ach jo-jsem hrozně vzteklá-ach jo

Moje praprababi byla Italka, úplně v sobě cítím při takových těch "italaských scénách" ve filmech, že tj jakýsi "ohlas domova". Je to tristní, chtěla bych bát racionální klidas, ale nemám na to temperament. Jsem zvědavá, jak dlouho to manžel vydrží, ale snad jo, už to drží 11 let. Naposled, když si zacpával uši, že jako nechce poslouchatt moje argumenty (samozřejmě mnohem pádnější než ty jeho) jsem mu natrhla tričko. Často tj kvůli blbosti. Ach jo. Pak si vždycky říkám, že se nemůžu nechat vytočit, musdím se ovládat, ale v dané situaci je to mimo rámec mých možností. Nebo si pamatuju, jak jsem odcházela 2dny před porodem bydlet do parku...přetahovali jsme se ve dveřích o mé zavazadlo.
Mám 2 bratry. Já, otec, bráši-všichni jsme choleři. A dcera asi bude taky. Je to nákej dominantní gen, či co.