Lenko, ten muž a syn jsou mí blízcí příbuzní. Snažila jsem se v příběhu moc nezabíhat do detailů, ale zároveň popsat z více posbíraných střípků - viz ty dvě příhody kamaráda a jeho pohled. Otec má milenku zase, sem tam vystřídá (já vím o 3 v průběhu jeho života). Já ho mám přesto docela ráda, je to pohodář, ale od té doby, co jsem pobrala rozum, tak ho prostě beru jinak, protože to jeho správňáctví, které se projevuje v jeho názorech, mi přijde v nesouladu s některým jeho chováním. Já myslím, že jeho žena o tom moc netuší, protože k nevěře se staví docela jasně

, docela, ehm, srozumitelně dává najevo, že u nich něco takového tedy ne a kdyby

A ano, uznávám, život píše příběhy, které kdybych viděla zfilmované, řeknu si, že to scénárista přehnal. Já tuto problematiku znám trochu pracovně, takže kdybych mohla vyprávětzačnu jedním příběhem, druhým a budeš mi psát, že je to možná zajímavý, ale ne běžný. Když ale toto řešíš dnes a denně, každý prožíváme příběhy a řešíme někdy v životě vztahové problém, které jsou pro ostatní podivné, přehnané, říkáme si, proč s tím tak nadělá, JÁ bych si to nebrala/nebrala, každý jsme jiný.
Já nevěru nijak nedémonizuju. Já nevěrná nejsem, ale důvodem pro rozvod pro mě není. A souhlasim, že člověk nemusí být nutně monogam., ale pak mi to přijde fér od partnera mě s tímto faktem seznámit včas.. Opakuji se, ale přijde mi to jako taková základní komunikace ve vztahu. Já přijdu, hele, já chci 5 dětí, budeme žít v Grónsku, on OK, já mám rád sex občas i s něký0m jiným a chci bydlet na vesnici, já řeknu OK. Zkrátka si vyjasníme, co by partnerovi mohlo vadit, bolet, mrzet. Myslím, že tuto základní empatii, že nevěra by mohla bolet máme snad všichni. A budeme žít šťastně až do smrti, protože až se jednou v životě já nebo on budeme chtít odstěhovat do Tanzanie nebo do města, řeknu aha, teď jsme dva, tři, čtyři (počítám děti

), musíme si promluvit, jestli to nebude jednomu z nás vadit, mrzet, bolet.