Re: už jste někoho srazili, přejeli?

My 2x - řídil vždy manžel, ale já tam byla. A je to teda stres děsný. Jednou jsme couvali na parkovišti rychlostí nula nula nic /naštěstí/ a z vedlejší hodně olistěné silničky /přístupová cesta k panelákům/ nám tam vjel cyklista se sluchátkama na uších /neslyšel nás/. Napasoval se i s kolem pod auto. Manžel byl v šoku, já vylítla, co se stalo, kluk se vyděsil a začal utíkat kolo nekolo. Bezva situace - já hnala za ním a řvala - stůj, nic ti neudělám, musíme si promluvit, neboj se. Pak se vrátil, protože se asi bál jít domů bez kola. Mezitím manžel vylovil kolo a zjistil škody - z předního byla osmička. Zastavilo se tam dost lidí a ti nám dali kontakt, kdybychom potřebovali svědectví. Kluk byl odřený ale běhal jak čamrda, ale šla jsem s ním domů, abych řekla, co se stalo. Rodiče se pak už neozvali, takže asi dobrý.
A jednou nám doslova na auto skočil jeden důchodce, když jsme projížděli městem - cizím městem, to jsme jeli tak 30, protože to bylo mezi přechody. Já ho viděla na chodníku, jak se baví s dalším důchodcem a pořád se přibližoval k silnici, tak říkám - bacha, pomalu, támhle je nějaký skokan. A najednou byl na kapotě. Ten druhý důchodce normálně utekl. Vylítla jsem, pomohla mu vstát, pak vylezl manžel a důchodce řekl, že mu nic není. Odcházel bez zranění. A z místních čumilů jsem požádala lidi, kteří to viděli, zda by mi nedali kontakt, kdyby něco - asi 5 lidí mi řeklo, co viděli a že by byli ochotní to odsvědčit a dali mi kontakt.
Taktéž se pán neozval.
A jednou jsem do auta naložila hodně starou paní, kterou porazili borci na kole, všichni se váleli po zemi, oni vstali, hupsli na kolo a byli pryč. Paní seděle na obrubníku a ještě nikdy jsem neviděla takhle krvácet koleno - normální proud krve - ne stříkance, ale stálý proud. Zavolat sanitu nechtěla, okolo jdoucí paní s mimčem mi věnovala jednorázovku na to krvácející koleno a já ji odvezla do nemocnice. Tam jsem čekala, abych ji vzala zas domů a dorazili policajti, kteří byli dost hustí, protože prý měli nahlášeno, že jsem ji porazila já. Normálně jsem se opotila-co kdyby to řekla. Neřekla. Pak mi doktor řekl, že domů ji nepustí, že zavolají dětem a že já mám odjet. Večer k nám domů přišel syn té paní a přinesl mi pytel různých sladkostí a že moc děkuje za maminku a omlouvá se za ty nepříjemnosti s policajtama.