Už to bude sedm měsíců...

Ahoj holky, slíbila jsem, že se ozvu. No už jsem měla několikrát rozepsanou zprávu, ale nějak ji nezvládla dokončit. V neděli to bude 7měsíců co nám odešel náš brouček. V únoru by oslavil druhý rok. Moc se nám po něm stýská, ale věříme, že se má dobře, že je u Pána Boha. Život jde dál a začali jsme se snažit o další mimi, snad tomu našemu ročkovi přibyde za chvíli další sourozenec. Malého smrt brášky hodně změnila, snad aby nám to vynahradil, tak se začal chovat jako ten náš andělíček, takže lumpačí a nechce moc spát a před usnutím pláče. Pořád nám vrtá hlavou, jestli by byl takový i kdyby tu byli oba kluci, ale to se nikdy nedovíme. Ač nechceme moc srovnávat, tak srovnáváme pořád. Ale proč ne? Vždyť už to nebude trvat dlouho, za půl roku bude poslední srovnání a pak už jen, cobykdyby. Svírá se mi hrdlo jak tu teď píšu a slzy se tlačí do očí. Takže raději budu končit. Malej si v pokojíčku hezky hraje, tak půjdu za ním a pak jdeme na setkání maminek a dětiček, takže tu nebudu asi až do oběda. No a poslední informace, podle soudního znalce nikdo z lékařů, ani nás rodičů, nepochybyl, dalo se to čekat, takže případ je odložen, my sami nikoho žalovat nebudeme, už je to uzavřené a za ty nervy nám to nestojí, to si budou muset pak dotyční vyřešeit sami se sebou, se svým svědomím a nakonec obhájit před Bohem.