Jak přežít dítě do dvou let?

otázka je jasná - jak je přežít? jasně že na diskuzi podle data narození to máme většina nastejno, ale stejně mě ta otázka napadá den ode dne víc a víc. jak se vlastně ,,dohodnete,, s dítětem od jednoho do dvou let? mám asi naivní představu, že po tom druhým roce to je lepší v komunikaci, ale asi sama sebe mystifikuju, to však stranou. jak na ně? malej se začal vztekat cca od 10 měsíců. přítel si dělal srandu, že má horrible 2 už teď, ale ono se to fakt jen zhoršuje. asi nic vyjímečnýho, ale úúúúnavnýho. nikdy nejde se mnou, hlavní zábava je zdrhání, už ani nemám chuť s ním někam jezdit, chodit atd. udělat velkou ohradu a tam zavřít jasně, že korzuju vlastně furt (dneska mi to teda syntézie silně narušila), jezdíme, hrajeme atd. v postýlce ani nikdy zavřený nebyl, ve skutečnosti bych se do ní před ním nejraději zavřela sama. spí se mnou, pořád se mě drží, závislák první kategorie, neusne beze mě, odmítá beze mě fungovat atd atd... asi znáte a jen si blbě stěžuju, ale jak vycházíte s dětma v tomhle věku? jak je učíte blbinám neschazuj talíř ze stolu, nekopej mě, neházej mobil do wc, neházej ovladač do wc atd atd? chodit za ruku sem ho naučila, trvalo to 3 týdny intenzivního bztekání, kdy sebou švihl o zem co půl metru, ale nepovolila sem, za ruku sem ho držela i na tý zemi, dokonce sem ho jednou za sebou táhla jak chcíplotinu asi pochopil, zkouší to čím dál tím míň, ale ostatní se mi prostě nedaří...