Fruit, ne nakonec jsem tam nejela. Pročítala jsem si pak večer ještě v klidu ty reakce a obvolala jsem pár známých, kteří jak jsem zjistila k tomu mají taky blízko a shodli jsme se s mužem, že sice peníze potřebujeme, ale za tuhle cenu ne. Nechci být v práci od nevidím do nevidím, být buzerovaná k výkonů... Navíc manžela čeká brzy obhajoba disertace a potřebuje volný čas věnovat studiu - kdybych tam včera jela, tak by musel on být celé odpoledne k dispozici dětem, odvézt holku na nádraží (jela s oddílem stanovat), druhé se věnovat... takže já bych z peněz, kterých je teď spíš málo než dost musela zaplatit cestu 250 Kč na ten pohovor, on by ztratil čas... bylo by to nakonec kontraproduktivní. Navíc jsem byla přizvaná na pohovor do jedné telefonní společnosti, takže jsem tu bankovní poradkyni pustila.
2. jsem skončila v jiné firmě - myslím, že jsem o ní psala v tom mém tématu. Moc jsem o to místo stála; byl tam skvělý moc sypmatický kolektiv a hlavně super příjemní šéfové; měla jsem to nedaleko, nic z toho, co mi říkali o práci by u mě nebyl problém, jen jsem prostě neměla zemědělskou praxi, kterou měla holka, kterou si nakonec vybrali... pořád mě mrzí, že nevybrali mě, ta náplň práce byla skvělá... Všichni mi říkají, že je obrovský úspěch dostat se mezi 2. finalisty z nějakých 400 žádostí o místo, to jsem se dostala i teď do té telefonní společnosti - teda tam jsem se dostala mezi 8. a taky říkali, že denně jim chodí nějakých 15 žádostí o místo a celkově jim přišlo přes 500 žádostí, takže úspěch - jenže tady mi nesedlo vůbec prostředí a hlavně paní vedoucí byla hrozně divná - normálně se tam vysmívala lidem, říkala jim tam, že lžou v životopisech, shazovala tam jednu slečnu, že nepoužívá titul, člověk s trémou byl za debila... prostě hrůza- takový pohovor jsem opravdu ještě nezažila - nechtít si zkusit testování, tak jdu domů pár minut po příchodu.
Teď mám ještě "rozjednanou" jednu firmu, kde by se měli ozvat v průběhu dubna a dál rozesílám životopisy a uvidíme. Práci chci moc, ale chci práci, která mě bude naplňovat, kde bude aspoň trošku sympatické prostředí tak nějak celkově a lidský přístup... Kamarádka čekala na super práci skoro 2 roky a teď je moc spokojená. Další rovněž... Sice bych potřebovala do práce hned- finance tlačí, ale je pravda, že než nevidět děti a než chodit domů vydeptaná vystresovaná a zničená za tmy, tak to raději budu hledat o nějakou chvíli dýl.

Ono se snad to štěstí jednou unaví a sedne i na mě

I Tobě přeju štěstí
