Re: Jak se můžu vyrovnat se zradou své nejlepší kamarádky?

Nebudu se tu rozepisovat, zažila jsem ve studentských letech něco podobného. Měla svou rodinu na hovno, tak často pobývala u nás doma, i několik dní, naši jí vozili na vlaky, autobusy, věděla, že se na mě může spolehnout, byla hvězdou každého večírku, já "jen" její kamarádka, ale byly jsme dvojka, udělala bych pro ní první poslední. probíraly jsme spolu každou naší lásku, přála jsem jí z celého, aby někoho našla na dýl. Vždycky, když někam zmizela nebo randila, neměla na mě tolik času, přála jsem jí to.
Pak jsme se více začali přátelit s jedním kolegou studentem, pak z přátelství vznikla , chodili jsme spolu, randili....Neměla jsem na ní tolik času, otočila se (teď si myslím, že snad žárlila, že JÁ někoho mám a docela navážno), "spřáhla se" s další kamarádkou a kuly pikle proti mě, rozhlašovaly neuvěřitelné nesmysly (že jsem např. spala s jejím bývalým...mmch, kterého tahala jen za nos), vůbec se se mnou nebavily.....bylo to strašné, protože my tři jsme bydlely na jednom pokoji na koleji, byl to děs. Ale nějak jsem tušila, že se dávám tou správnou cestou. Poslední půlrok studií jsem nějak přežila, i díky příteli, se kterým to bylo lepší a lepší. Ani jsme se nakonec nerozloučily. Mrzelo mě to, a přestože je to více jak 10 let, maličko mě její chování mrzí pořád a nechápu, proč mi to taky nemohla přát.
Happy End: Udělala bych vše stejně, s přítelem jsme spolu začali bydlet, našli si páci ve stejném městě, po několika letech jsme se vzali a teď čekáme druhého potomka. Ale když si na to vzpomenu, u srdíčka mě stejně píchne. O zradě nemluvím, můžu i odpustit, ale nemůžu na to zapomnenout.