Re: Oslavy v rodině - musíme my ženy všechno oddřít a chlapi se jen válet?

Ame, z Tvého příspěvku je mi všelijak, aby vládla v domě podobná těžká atmostféra kvůli v podstatě prkotinám, to je zlé, nějak si neumím představit - kolik času se muž chová normálně, spolupracuje? Když řekneš sedneme si a dáme dohromady to menu na narozeniny, má nápady? Zajímá se? Nebo je fakt všechno na Tobě?

To je prostě děs, třeba jak píše Hilly, že muž překračuje x dní odpadky a ještě z ní dělá neschopnou lenoru, která "mu" neobstará oblečení . Sakra, aby můj muž řekl na veřejnosti, že kvůli mně nemá co na sebe, to si absolutně neumím představit.

Já vždycky koukám ve vztahu, jestli ta proti vyvažují pro a jak je na tom ten jazýček vah. Když je vícemnéně v rovnováze, lépe k těm pro , tak toleruju jednak krátkodobé výpadky směrem proti a jednak některé z mého pohledu naprosto neuvěřitelné projevy typu "mám nějaké tričko?" Jo, máš, on ho prostě nevidí, tak já řeknu ve skříni nahoře vlevo a je to.

Ame, začni něčím "příkazovitým". Třeba tady je seznam a dojeď nakoupit potraviny na oslavu. To dá smysl, že toho bude víc, plus nějaké pití, a že je to "chlapská" práce. Přihoď tam nějaké těžké položky, sud piva, velké plechovky znojemských okurek, ať může muž dovléci mamuta . Pokud nákup neobstará, nemáš z čeho vařit, to je jasné.

Držím Ti palce, změna je těžká, ono hlavně z každé změny je strach, strach, že to zatočí se zaběhaným pořádkem a že se stane NĚCO, přejeme si, aby se to změnilo dle našich představ, ale často nás změna zavede ještě někam jinam. Proto je tak snadné zůstat při starém, jojo...ale já věřím tomu, že pokud něco opravdu udělat chceme, tak to uděláme. Do té doby si jen myslíme, že to chceme.