Re: Táta mi dnes řekl, že mě má moc rád...

tak tak - oni k tomu nebyli vychovaní, dříve se tohle většinou vážně vůbec neříkalo. Bralo se to jako samozřejmost, vůbec se o tom nemluvilo.
Řešily se všemožný blbosti a spíše vztahy k okolí (takové to: jak by to vypadalo, jak by se na nás ostatní koukali) než mezi svými...
Buď moc ráda, že k tomu došlo a vůbec mu to nevyčítej! Ono, popravdě, zvlášť pro 65 letého chlapa je tohle na vyslovení strašně těžké, fakt!
Dřív byli chlapi vychovávání úplně jinak, než teĎ - takové to chlap nebrečí, chlap musí bejt tvrďák a ne poseroutka - city se neprojevují atp...

Já se tohle dozvěděla od táty poprvé před 14-ti dny - neřekl to přímo mě tedy, ale byla jsem u toho - mluvil s mou starší sestřenicí, která mu dávala kapky za to, že na mě furt něco vidí (páč si před ní stěžoval, že jsem nenaučila mého synka spát, takže málo spí)a že si přitom vůbec neuvědomuje, jak moc ho mám ráda, že za ním (a mamkou a všemi) jezdíme, volám jim, co můžu tak zařídím a jak jsem šikovná ženská a dobrá máma atp. a že je mu to furt málo a vždycky si musí najít nějakou maličkost, kvůli které mě kritizuje! Že mi to má říct jen jednou a neřešit to- že jsem dospělá, je to můj život a moje dítě, moje domácnost... že mám svůj rozum a svoje zkušenosti, že snad ví, že má chytrou a šikovnou dceru, tak ať to konečně pochopí a přestane se ke mě chovat jako k dítěti.....
A že je moc špatně, že to říká a ventiluje před mým synkem, který mě miluje nejvíc na světě a jak se asi musí cítit, když je neustále svědkem toho, že jeho milovanou maminku děda pořád kritizuje. Že jemu to rodiče nedělali přece, tak proč to on dělá mě?!
Popravdě - vůbec to nečekal, zmlknul a jen se zmohl na to, že jí odpověděl, že mě má taky moc rád...

Upřímě - měla jsem slzy v očích, nečekala jsem to od ní ani já a jsem fakt zvědavá, až tam pojedeme znovu, jestli se to nějak změní...
Navíc - můj táta je "sedlák", takžez jeho strany bylo o nějaké city atp. vždycky víc než nouze - já si kupříkladu nepamatuju, že by mě kdy pohladil...prostě nikdy...

O to víc se já snažím, abych vychovávala synka jinak - aby bylo normální, že dává pusu, že hladí, že říká mám tě rád a současně aby totéž uměl od druhého taky přijmout...