Re: Myslíte si, že má počet dětí vliv na dlouholeté manželství

Pomohlo mi to, víc o tom psát nechci a ani nemůžu. Nedostala jsem žádnou odpověď, ale naučila jsem se klást si jinak otázky, a také si klást jiné otázky, které by mě předtím vůbec nenapadlo si položit. A dozvěděla jsem se o sobě spoustu užitečných (a nepozitivních) věcí, které by mi také nikdy na mysl nepřišly. Jen se nedostavilo to, co mi prorokoval na základě svých zkušeností muž - že se o sobě dozvím takové hnusy, že budu trávit dny s hlavou v záchodové míse, jak mi ze mě bude zle. Tak k tomu nedošlo.
Prostě jsem je přijala jako fakt, se kterým se dá dál pracovat, ale není důvod se z toho hroutit.

Děti o tom do detailu nevědí, ale vědí už, že má táta jiný byt, a že tam asi půjde bydlet. Občas se ptají (a táta už tady s námi bydlet nebude?), ale nechtějí zatím o tom hovořit nějak víc, žijí přítomností. A přítomná realita je, že je táta doma, hraje si s nimi, a moc se s mámou nehádá. Společně fungujeme technicky výborně, rozjeli jsme dokonce novou firmu, ale prostě jsem pro něj jen výborný a nejspolehlivější partner do byznysu, jako Ženu mě stále nevidí a vidět nechce.