ahoj těhulky

Ahoj holky, to jsem ráda, že jste všechny OK, já jsem se trochu odmlčela, protože se mi stalo něco nepříjemného. V pondělí jsem začala dost silně krvácet, dost jsem se lekla a, asi přirozeně, jsem prostě dělala, že to nevidím, no jak blbka, došla jsem pro malého do školky, šli jsme na hřiště, ale pak mi to nějak začalo docházet, sehnala jsem hlídání, protože manžel byl na dva dny na služební cestě a vyjela jsem do nemocnice. No samozřejmě si mě tam nechali. Byla jsem tam do pátku, a je to snad OK. Trochu jsem se pootevřela, ale dál to nepokračuje, mimi je v pořádku, tam mě pustili domů. Ale stejně mám strach, mrňousek má 1850 gramů, podle vyšetření, tak byc ho nerada vykopla na svět takhle malinkého. Kamarádky mi říkají, že se to někdy stane, že se člověk trochu otevře, že to nic není, chce to jen být víc v klidu a pohodě. Doktoři se taky tvářili jako že pohoda Máte s tím někdo zkušenost? Donosím to až do konce? V prvním těhu jsem neměla jediný problém, a do tédo doby ani teď nebyl jediný problém,a ni mi neotékají nohy, ani nemám vyšší tlak, no prostě nic, chodila jsem na procházky, plavat, do minulého týdne v poho i do práce, tak nechápu, co prcek blbne:-( No snad se umoudřil
Takže vám všem moc držím palce, ať jste v pohodě
Ale jinak dobrý, venku je krásně, my máme zahrádku, tak mi manžel vynesl lehátko, já se válím na zahradě, čtu knížky , no prostě super Jsem trochu rapl, tak mě rodina musí krotit a bych byla v klidu a moc se nikam nevydávala Ale teď poslouchám jak hodinky, jsem trochu vystrašená.
Mamka mi zakázala prát oblečeníčka, že nesmím věšet prádlo a žehlit, tak věší manžel a mamina mi to přijde vyžehlit, no starají se o mě jak o vlastní)
papa Martina