Přítel závislý na rodičích

Mám přítele zhruba rok, je mu skoro 34 let, takže věk na osamostatnění má už dávno za sebou

Bydlíme každý sám, já bez rodičů už od devatenácti let, kdy jsem odmaturovala, takže si to nedovedu představit, být s rodiči takhle dlouho pod jednou střechou. Nemá tam klasický mama hotel (naštěstí, protože to bych nepřežila vůbec), má samostatnou jednotku.

ALE! Ve chvílích, kdy bych si představovala, že v jeho věku dá přednost partnerce než rodičům, značně pokulhává. Například se mnou odmítl trávit Vánoce, ze společného víkendu vždycky prchá, kdykoli si rodiče písknou, o mamince prakticky neustále mluví, letos naplánoval i společnou dovolenou na chalupě s jeho rodiči a tak podobně. Přijde mi to krapet přes čáru a hlavně mě to nebaví.

Vůbec si nedovedu představit, že se změní; je nějaká šance? On je jakoby neviděl, neslyšel, když jde o jeho rodiče.

Od začátku našeho seznámení a vztahu se dost změnil v některých věcech (dřív by nejel do zahraničí na dovolenou, začal se trochu zajímat o kulturu, už neodmítá jít do vzdálenějšího kina, než je u nich a tak dál). Myslíte, že se dá změnit i jeho vztah k rodičům?

Je to můj výlev, už nevím, jak dál. Protože si zároveň nedovedu představit, že bych tak sexy chlapa kdy opustila