Re: Důvěřuj, nebo prověřuj? aneb čím začít?

Vidíš, Inooo, a ani předpoklad, že když napíšu něco takového pod vlastním nickem, mi tu někdo okamžitě bude mít potřebu něco podobně vytrženého z kontextu vpálit, mě nedonutil, abych přestala vystupovat sama za sebe a změnila si pro tyto účely nick...
Já se nebojím být "sama sebou" - resp., postupně se stále více nebojím
Jako, POŘÁD se peru s určitejma obtížnostma (je logické, že život přináší stále nové a nečekané problémy a výzvy), ale peru se s nimi čím dál tím efektivněji, od té doby, co jsem se rozhodla se s tím začít prát a neházet všechno "na ostatní" (o tom je L.Hay a jiní zde zmiňovaní "Rodinní nepřátelé").

Nikdy jsem nenapsala (jakkoli mi to někteří pořád podsouvají vytrhováním útržků z celých vyjádření, případně volným účelovým přetlumočením mnou vyřčeného), že už JSEM "dokonalá" - jen tvrdím, že prostě takhle cesta je LEPŠÍ než ty cesty, které jsem vyzkoušela předtím (vč. neplodného nadávání na Rodině místo hledání správného řešení).

Do situace, kterou jsem zde nechtěla (a nebudu) specifikovat, jsem se dostala na příkaz nadřízeného, nikoli proto, že bych měla málo intuice. A ten příkaz přišel už LONI na jaře, to jsem o dobré cestě ještě neměla ani páru