Re: Svěření dětí otci při rozvodu

Michale,

i já vám držím moc palce.

Určitě do té poradny jdi, byla by strašná škoda vztahu, který se dá ještě zachránit.

Manželka musí být asi hodně unavená. Stran toho "já taky nemusím dělat vůbec" - to naprosto chápu jako reakci člověka, který už dlouho "jede na doraz", je přetažený a už nemá žádné rezervy, ze kterých by to vykrýval.

Nedávno se mi stalo, že jsem "vylítla" ještě mnohem víc na poměrně nevinnou kritiku, nad kterou bych jinak mávla rukou. Ale bylo to v situaci, kdy jsem delší dobu "jela" z rezerv. Prostě se mi udělalo najednou rudo před očima, s myšlenkou "tak já tady makám na 120 procent, a ty tady budeš hnidopišit?". Naštěstí si to manžel uvědomil, šel mi na půl dne z cesty a pak jsme si to večer u lahve vína vyříkali a je to zas OK.

Krom té poradny bych na Tvém místě ještě zkusila, pokud budeš s manželkou o situaci mluvit, tak se varuj toho brát to JENOM ze svého stanoviska, i když i to je samozřejmě potřeba říct, co Tobě vadí a tak.
Nezapomeň ocenit to, co je na tom, co ona dělá, k ocenění, pokud Ty budeš cítit, že ona neoceňuje něco, co Ty děláš, tak si o to klidně řekni (ale ne hnusně).

Vím, že ses původně ptal na něco úplně jiného, ale mně by v této situaci přišlo skoro jako zločin radit Ti cokoli, co by Tě mohlo "nalomit" směrem k rozvodu - připadáš mi jako hodně fér kluk, na kterého je toho možná momentálně moc, a zdálo by se mi jako velká škoda udělat takový krok, který by nevratně ovlivnil děti i vás dva.

A dej si prosím pozor na jednu věc - připadá mi, že jsi hodně ovlivnitelný zvenčí, že se necháváš zviklat ve věcech, které by měly být jen na Tvém rozhodnutí, případně na domluvě Tebe i Tvé ženy, v podstatě "cizími" lidmi - viz ta známá, bez které by Tě možná ten rozvod ani nenapadl?, nebo Tvá obava z toho, co Ti řekne psycholog (i kdyby řekl "rozveďte se", což by podle mě bylo značně neprofesionální, tak bys to přece neudělal proti své vůli jen proto, že Ti to řekl odborník)?