Návštěvy také jezdí spíš k nám - a jsem za to ráda.
Dávám přednost tomu, že jsem ve svém pohodlí, když chci, tak se můžu natáhnout na svou postel, můžu se podle potřeby převléknout, můžu jít do ložnice a zavřít za sebou dveře, aniž by to bylo nevhodné... naopak, nejezdím moc ráda na návštěvy k jiným, chybí mi možnost chvilky soukromí, aniž bych musela požádat hostitele. No a žádat o to, zda bych se mu nemohla natáhnout na postel... to už by mě fakt ani nenapadlo
A ještě příjemnější je mi to teď, s mrňousem, kdy on má doma svou postýlku, svůj klid, když je třeba... nemusím řešit jeho provizorní spaní v domácnostech jiných lidí, nemusím řešit, zda jim nebude vadit, když mu u nich v umyvadle umyju pokaděnou prdku... zkrátka spousta drobností, které jsou doma samozřejmé a u jiných jidí je jen tak dělat nemůžu.
Navíc mmě teda moc nenadchne ani harcování se s nepříliš nadšeným dítětem v nepohodlí autosedačky, balení kočáru, jídla, plen, převlečení... doma mám všechno při ruce.
Moji přátelé to o mě vědí, že návštěvy zvu raději k nám, pohostit je pro mě není vůbec obtíž, spíš naopak radost - a tak to tak zkrátka děláme ke všeobecné spokojenosti - většina z nich zas raději jde na návštěvu mimo svůj domov.
Spíš je z mé strany určitý "ústupek" (myšleno samozřejmě s nadsázkou), když jdu na návštěvu já k někomu

Třeba tě přátelé také považují za takový typ, který má rád pohodlí svého domova, a myslí si, že Ti návštěvami u vás dělají laskavost. Není třeba to pokládat automaticky za vyžírkovství.