Má kamarádka chce mého přítele

Jsem docela zdrcena,on to bere s humorem,jak jinak,i když kvůli mně ho to strašně mrzí,mám jen tuto kamarádku a jinak jen známé.Řekl mi to on.Máme bezva vztah,je to už opravdu jedinej člověk,kterému věřím.Už delší dobu mi to naznačoval,ale já si myslela,že je to spíš v legraci,a že má kamarádka chce jen upoutat trochu pozornosti(psala mu sms,e-maily a tak jen blbosti třeba v noci nebo když byl v práci...to mi taky říkal,ne třeba co psala,ale že psala a dost se nad tím podivoval,že to není normální).Je fakt,že k nám začla "chtít" víc chodit,když je přitel doma,chtěla s námi jít třeba i na procházku odpoledne,potom co u nás strávila dopoledne,což mi teda už začlo být divný,ale asi jsem naivní člověk,myslela jsem si ,že se jí s námi líbí.Řešili jsme všichni společně její problémy s manželem a můj přítel jí dával rady,protože on to vidí ze strany chlapa a s jejím mužem mají dost podobnou povahu Máme stejně velké děti.My s přítelem máme hodně hezký vztah,důvěřujem si,pořád se máme hodně moc rádi a dáváme to najevo,myslím,že nám má kamarádka hodně moc závidí.Ale na vztahu pracujem,vždycky to takové taky nebylo,akorát u nás je to s věkem lepší a lepší po všech stránkách.Ona není moc spokojená ve svém vztahu,postrádá tu "zamilovanost".No a teď jsem se dovzvěděla,že ty její náznaky jsou dost odvážné,jako že by mohl jet třeba někam sám...a že by měli víc soukromí,nebo že její manžel má jet na pár dní pryč....já nechápu,jak člověk,kterému se svěřuji se svým trápením,když nějaké mám,jak může za zády dělat takovýhle věci,kde bere tu drzost se mi podívat vůbec do očí.Nevím jak moc jsou ty návrhy opravdové,jestli by je dotáhla opravdu až dokonce nebo jestli je to jen její fantazie a moc dobře ví,že ze strany mého partnera nikdy nic nebude,čemuž věřím i já,ona už ji nevěra jednou,či dvakrát prošla,s tím se mu i svěřila.Mám chuť ji roztrhat,vpálit jí to do očí co si o sobě proboha myslí,ale slíbila jsem,že nic neřeknu.Lituju jejího manžela,protože jak přítel říká,ten kdyby se rozkrájel,tak mu to je k ničemu!Chci jí to dát ale nějak sežrat,chci aby pukla závistí,že nemůže mít toho,koho chce,chci...já ani vením co snad jen budu doufat,že Boží mlýny melou a že jí semelou a někdo jí to dá jednou pěkně sežrat a to její seběvědomí jí pěkně srazí,jen nevím,jestli to chci být já.Máte některá z vás taky takovou zkušenost?Podělte se o ní....a co jste s tím dělaly?