Re: Odmítnutí předat dítě u rozvedených rodičů

No jestli mohu doporučit, tak se na to vykašlete. Soudy apod., to jen odnese dítě, což dokládá několik televizních případů. Jasně, že to dítě pak svého tátu nebude znát, ale ať poděkuje milující mamince. Co s tím? Žádný soud nepřesvědčí tu maminku, že dítě by se mělo normálně s otcem vídat...

My jsme tohle řešili přesně před rokem. Maminka dávala dceru nepravidelně a s obtížemi a pak jednoho krásného dne prohlásila, že má holka alergii na mého králíka a přestala k nám jezdit. No a samozřejmě tuto diagnózu stran alergie určila maminka (vyučená kuchařka) sama. Podotýkám, že králík byl navíc v úplně jiné místnosti (oddělené), než se vyskytovala holka a za celou dobu ho šla pohladit cca jednou. Samozřejmě kdyby měla alergii, bude jí vadit i přítomnost v bytě.

Dnes má samozřejmě holka svého vlastního králíka, nedávno poslala fotky...
Mimochodem partner, otec, zařídil odborné vyšetření, a zjistilo se, že alergii na králíka samozřejmě nemá, zato má autoimunitní poruchu, kterou jí způsobilo i to, že ji maminka nikdy nenechala žádnou nemoc doléčit.
Takže od té doby (cca rok) se stýká partner s dcerou jen, když ji vede k lékaři. Maminka je totiž proti léčbě této poruchy a dokonce jí z počátku vyhazovala prášky, z čehož ošetřující lékařka málem omdlela...

Takže dceru vídá přítel jen jedno odpoledne v týdnu. Ona za celý rok pochopitelně ani neprojevila zájem, že by k nám jela (maminka si to nepřeje, navíc je tatínek idiot) a já si ve finále oddechla, protože předtím byly kolem jejích návštěv skutečně jen problémy. Termíny se měnily třeba pětkrát apod. Já už mám proto po těchto zkušenostech názor ten, že dítě si buď najde jednou cestu samo, nebo ať si dělá. co uzná za vhodné.

Tahat se kvůli tomu po soudech, nechat se maminkou dítěte vydírat, nechat si od ní nadávat, k čemu to je? K ničemu...
Samozřejmě je mi někdy smutno z představy, co z té holky vyroste, protože navíc partner i prarodiče mají tendenci ji stále omlouvat, že je moc malá (bude jí za 3 měs. třináct let). Ale to není můj boj.

Znám od kamarádů, asi cca dva případy, kdy se kolem šestnácti let dítě vzbouřilo a nastěhovalo se k tatínkovi domů. A tatínek musel přesto své manželce platit alimenty. Ona totiž odmítala změnu svěření do péče a on neměl to srdce vyhnat dítě zpátky k mámě. U jednoho kamaráda, musím říct, že chudák sklízí to, že v důležitém období neměl na dceru žádný vliv. Děvče studuje už bakalářské studium cca 7 let. On ji nedávno odmítl živit, protože nechtěla chodit ani na brigády. Aby chodila, když předtím léta poslouchala od maminky, že vydělávat má chlap a že když něco chce, ať si zavolá tátovi. Takže kamarád má dospělou dceru doma, holka je dost k ničemu a trochu spolu bojují... Dost smutný případ. A to je kamarád opravdu milující otec, a dokud žil s rodinou, staral se o ni vzorně.

Nepřeji nikomu nic špatného, ale ono se to opravdu vždycky rodičům, i maminkám vrátí... Protože kamarádova dcera jí sotva zavolá. Nesnáší jejího nového partnera, ani malého sourozence.