Re: komunikace s EX

A jste už rozvedení a nebo ještě formálně spolu? Rozumím tomu, že se snažíš, aby děti měly normální režim bez ohledu na to, jak jste na tom vy jako manželé, to je rozumné a nutné. Takže - zkoušela ses domluvit s manželem právě o tomto? Nesouvisí jeho naschvály (trochu mi to tak připadá) s tím, že třeba nechceš ještě rozvod? Uvažovalas o nějaké neutrální půdě na dohodu o dětech? Šel by manžel do rodinné poradny domluvit se o tom, jak s výchovou (aby neměl pocit, že ho tam chceš lámat, aby se vrátil k tobě? (Tohle bych striktně oddělovala - dohoda rodičů a domluva manželů, i když to jde ztuha, přiznávám...)Co návštěva rodičovských schůzek nebo školy ohledně prospěchu (myslím buď vaše společná, nebo jen otcova?)

Dalším bodem je pak tvoje rozmluva s dcerou - je to už relativně velká holka, přesto jako dítě nějak váš rozchod/rozvod prožívá (je v pubertě!), o tom se s ní dá jistě mluvit, vyjádřit porozumění, že je to pro ni těžké, že možná z takové situace chce aspoň získat něco materiálního, ale že to od tebe nedostane,i když asi tatínek to bere jinak a proto jí vychází takto vstříc. Určitě a jednoznačně bych vyjádřila, že mi na ní moc záleží, jen to dávám jinak najevo než táta, kterému na ní záleží taky. A že manželsý problém si vyřešíte vy dospělí sami, i když to třeba nepůjde snadno. Řekla bych jí co nejeéně konfrontačně to své a PŘEDEVŠÍM BYCH SE JÍ SNAŽILA NASLOUCHAT, tj. zeptala bych se jí, jak jí v tom všem je, co by si přála, jak bych jí mohla pomoci to všechno přestát...

A taky bych nezapomínala na syna, který se neprojevuje, ale to neznamená, že to neprožívá. Možná se v tom, jak děti reagují, projevují taky nějak jejich sourozenecké vztahy?