Re: Jak se povznést nad lidi, co vám záměrně ubližují?

Kubulo, já ti nevím... To jsou takový ty nenápadný jedy.... Třeba když na zahrádce, kde dítko žmoulá kus chleba, si ten dotyčnej dítko vezme ke stolu, a říká mu pomaloučku jak pro blbečky: Tohle je mrkvička, tohle je okurka, tohle je salát, a tohle, to je hrášek. Ty papáš chleba, viď? Hodně, viď?

A tak blbě u toho deklamuje a pokukuje po mně, aby bylo jasný, že to dítě určitě nic jinýho nezná a zeleninu v životě nevidělo (i když v reálu jí žere kila samozřejmě).

No tak já na to říkám: Nojo, papá hodně chleba, ale tenhle je čerstvej, doma má většinou tvrdej a suchej. A tak se mile usmívám a ani stopa po tom, že bych to myslela ze srandy, žádná ironie, nic. Proto to taky na mě už moc nezkouší, nejsem vděčnej terč. I když občas se mu zadaří, zejména když v tom figurujou jiný blízký lidi, to zas jo (abych moc nemachrovala ;-)).