Re: Vztah s osudovým mužem

Myslim, ze hodne zen (i muzu) ma takovy-to osudovy vztah, ktery nevysel.

Ja ho mela, byla to moje prvni opravdova laska, ale byl to vztah jako na kolotoci. Kazdy den jinak, ridilo se to podle jeho nalady, jednou sel do prace, jindy byl schopny prosedet cely den na gauci, byl to zivot ""na hrane"", ale asi i to melo to sve kouzlo. Odesla jsem i presto, ze jsem ho moc milovala, protoze jsem vedela, ze by me znicil a ze bych s nim nemela jednoduchy zivot. Milovala jsem ho jeste dlouhe roky, i ted si na nej kazdy den vzpomenu. Ale ted uz jen tak, ze doufam, ze je stastny a ze se ma dobre. Nekolikkrat se se mnou chtel spojit, i ted by to slo, ale ja nechci. Ta kapitola uz je uzavrena a nema cenu ji otevirat.

Nektere veci proste vyjit nemaji. I kdyz to boli a bolet to jeste bude, tak uvnitr sama vis, ze to nemelo vyjit. A to, ze on uz nekoho ma - to nic neznamena. Ja tehdy taky mela, a to jen proto, abych zapomela. Kazdy se s tim vyrovnava jinak. Zavzpominej si, nesnaz se na nej zapomenout, ale jdi dal. Pomalu se das zase dohromady, akorat budes silnejsi. Nezapomen, ze co te nezabije, to te posili. A to plati zejmena ve vztazich.