Jsem šťastná za kamaráda

Je mi 40, jsem vdaná víc než 20 let, kromě školáka mám i dospělé dítě. V manželství jsme měli i krize jak už to v dlouhodobém vztahu bývá, ale vždy jsme je ustáli, vyřešili a bylo zase dobře. Poslední opravu velká krize proběhla před cca 3 lety, kdy to byl opravdu fičák, ale i to jsme ustáli i když ve mě to zanechalo stopu. Vždy jsem to byla já, kdo přišel za manželem a říkal, že něco není v pořádku, že se něco děje, kdo začal problém řešit. V té době začal hrát hry po netu, nejdřív to bylo takové to normální hraní, ale bohužel se to zvrhlo a vidí to všichni jen ne manžel. Zkrátka to dopadlo tak, že mě vyměnil za pc.
nejsem žádná domácí puťka, mám své koníčky, nedělá mi problém sama odjet na víkend, jít do kina, divadla , na kafe atd...... reakce manžela? žádná nezeptá se kde jsi byla,co jsi dělala,jak se máš. řeší jen svůj virtuální svět. i přes to všechno jsem mu milionkrát nabízela at si zajdeme na večeři, do kina, divadla, víno, prodloužený víkend ve dvou. na vše byla stejná odpověď ne.
a najednou se v mém životě objevil někdo, s kým si rozumíme, máme stejné zájmy, je nám spolu fajn, máme pocit, že se známe snad od školy ( paradoxně jsme zjistili , že jsme na stejnou zš chodili ). známe se nějakou dobu, ale před pár měsici jsme si začali psát přes fc, sms. jsou z nás kamarádi, kteří ví, že když ten druhý bude potřebovat pomoc, tak může zavolat i v noci. jeho žena o těch našich pokecech ví, ví, že chodíme sportovat s našima dětma. nemáme co skrývat, nic mezi námi není a ani nebude to víme od samého začátku. oběma nám asi doma něco chybělo a našli jsme to v sobě mě naprosto dostává, když vidím jaký vztah má k dětem, jak neustále něco vymýšlí. já jsem opak jeho ženy. jsem ukecaná, umím vybouchnout, mám ráda sport. no ukecaní jsme oba a to neskutečně dokážeme mluvit hodiny a hodiny. a najednou jsem si díky tomuto uvědomila, že už to nebudu já, kdo znovu přijde za manželem a bude chtít něco řešit. žiju ted dvojí život a je mi tak paradoxně fajn. ten první je manželství, které pro okolí je spokojené a druhý život je ten můj soukromý ve kterém se mám na co těšit. podotýkám, že když se s kamarádem vidíme, tak jen s dětma sami jsme si zašli 2x na kafe a to v době, kdy jsme čekali na děti.

včera jsem jen tak zabrousila ze zvědavosti na seznamku a až mě překvapilo kolik mých vrstevníků hledá kamaráda na pokec, právě proto, že doma je problém. jsem šťastná , že já ho našla. kdybych věřila na osud, tak bych řekla, že jsme se potkat prostě měli.

ani nevím,proč jsem to napsala asi jsem to jen potřebovala dostat ze sebe, vypovídat se