Můj Filípek

Už nevím jak bych si ulevila, před měsícem a půl mi umřel náš Filípek , zrovna oslavil 3. narozeniny. Nejsem schopná to přijmout, denně brečím a představa, že ho neuvidím, jak jde v září poprvé do školky, za další tři roky do školky, neuvidím jeho vysvědčení, jak se žení, jeho děti, tohle mě poslední dny trápí i přes to velké truchlení. Byl to tak nádherný chlapeček, můj miláček, bez problémů jsme se zbavili plínek, dudlíčku, uměl spoustu věcí, které odkoukal od svého staršího brášky a které jsem ho ani nemusela učit a teď nemám nic. Mám jen půlku z toho, co jsem měla. Stesk se ani nedá popsat. Poslední dny, které jsem s Filípkem strávila v nemocnici, se mi vrací dokola a dokola a to, když nám doktor oznámil, že je čas odpojit mu přístroje... naprosto šílený. Byl to zdravý chlapeček, kromě astmatu, které začínalo být kontrolované a takhle to dopadlo. Jak jen může umřít tříleté děťátko, které bylo zdravé??? Nedá se ani popsat to prázdno, jaké teď cítím, najednou nevím co s časem, když jsem na mateřské strávila 6 let nepřetržitou péčí o dvě děti. Bolest je tak veliká, že občas myslím, že mi srdce pukne. Miláčku, strašně mamince chybíš, myslím na tebe pořád!!!