Re: "Vždycky jsem si líp rozuměla s muži, ženské mi připadají jako slepice"

Mě ta věta dřív imponovala, sice jsem jí nepoužívala, ale chápu, proč jí ženy zmiňují.

Ve škole jsem byla ta nejhodnější, vzhledově typický kluk a v cizím prostředí jsem se kamarádila s kluky, spíš proto, že si mysleli, že jsem kluk. Když zjistili, že jsem holka, tak se se mnou kamarádili dál.
Taky jsem byla do jistého věku přesvědčená, že až vyrostu budu kluk, proto jsem se na holky dívala trochu s odstupem. Přešlo mě to asi až s dospíváním.
Studovala jsem obor, kde jsme byly 2 holky a asi 60 kluků, ale tam jsme se tak nějak „chlapsky“ kamarádili.
Pracovala jsem v práci, kde kromě sekretářky ženy nebyly, později jsem řídila divizi, kde byli jen muži. S ženami jsem se nenaučila (neměla jsem kdy)komunikovat.
Teď pracuji v prostředí půl na půl a je to fajn, takové živější.
V mateřském centru jsem byla jednou s cílem přežít, ale spíš to je o tom, že se neumím družit.

Vzhledem k tomu, že jsem silný, infantilní introvert, žijící ve světě snů (jak vůbec můžu přežít?), tak nevím jestli jsou ženy nebo nejsou slepice, ale životem mě provází vždy „nejlepší“ kamarádka (v dětství jedna, v dospělosti druhá) a je to taková ÚLEVA nechat plynout myšlenky, povídat si a nehledat řešení, povídat si a navazovat témata tak, že by z toho chlapa kleplo, tak, že to nemá řád a organizaci. Kdy vše se nese na tom, jaké z toho má kdo pocity .... Když se sejdeme, je to pro mě tak osvěžující (a většinou už den předem mluvím z pohledu mého muže „jako blbec“, protože jsem už tak nějak naladěná na setkání a jsem přesvědčená, že i on by mi mohl rozumět, když budu mluvit normálně – ale nerozumí).

Výsledek – vynechám-li sex, tak bych mnohem raději žila se svou kamarádkou.