Je mi smutno - žádná dovolená, každý den stejný

Jsem na MD, s manželem máme vztah popsatelný jako "nic moc". Bydlíme ve větším městě, máme hypotéku (více jak 14 tis. měsíčně spolknou jen náklady na bydlení), manžel nejistou práciplat malilinko nadprůměrný, ale i to se stává minulostí).Máme peníze na základní věci tj. potraviny, drogerii, boty (levnější), oblečení (výrpodeje, u dětí sekáče), na levné kroužky pro starší dceru. Letos v zimě jsme byly cca 4 odpoledne na horách, což pro nás už je finančně náročné (a to jsem lyžovala jen já a starší dcera). Na kulturu peněz nezbývá, na nějaké kurzy také ne, dovolená minulý rok žádná, letos týden na chalupě, bez jídla s vlastním lož. prádlem, ručníky atd., tedy to nejlevnější co se dá sehnat, samozřejmě jen po ČR. Nemáme žádné spoření pro děti a už vůbec ne pro nás, žádná pojištění, stranou dáváme tak 3 - 4 tisíce, protože šetříme na auto (to naše už je relativně staré. samozřejmě bazarové). Už mi to leze na nervy. Každý den je stejný, skoro 365 dní v roce. Nemáme ani chalupu abychom aspoň na víkendy odjeli, prarodiče bydlí v malých panelákových bytech (návštěva vypadá jako polní lazaret), jsou dost daleko od nás, takže ani hlídání nemáme a platit si ho nemůžeme. Jsem studijní typ, ale na nějaké kurzy mohu zapomenout. Všechny mé kamarádky a známe jsou přes léto pryč. A i ty, co "žehrají" na nedostatek peněz někam jedou, buď na last minute (klidně k moři, aaaaach!), k prarodičům, kteří žijí na venkově, na chalupu atd. A já opravdu nevytáhnu celý rok (i celé roky!) z bytu aspoň na pár dní. Připadám si s odpuštěním jako socka. Denně korzuji okolo domu, na hřiště, na nákup, úklid, vaření atd. Nemít své milované děti, radši bych snad ani nebyla. A to jsme zdraví (díky Bohu) a jíst máme co...Vím, že jsou na tom lidé hůře, ale nějak mi to nezabírá...Tak jsem se tu vyplakala. Jste na tom někdo také tak?