Re: Kamarádka v nesnázích

no já mám kamarádku, je to jedna z mých dvou nejlepších - má tři děti stejně jako já, hodně se stýkáme, nejmladší jsou kousek od sebe, je to kamarádka z dětství, ze začátku chodili oni k nám a pořád vykládala jak uklízí, musí vytřít, vyprat.. atd..

a když jsem tam poprvé přišla, byla jsem dost zděšená, já ke třem dětem ještě chodím do práce a mám pocit, že doma pořád máme binčus - ale je to jen ten provozní - nádobí je denně umyté, většinou vysávám denně nebo obden, stírám dle potřeby, pokud děti něco rozlijou, rozháží, pacifikujeme hned, hračky dětí většinou večer, nerada bych se v noci o něco zabila..

kamarádka má doma šílenej binec, k podlaze se člověk lepí, malej jí čůrá všude, když se starší pozvrací večer, uklidí si to sám až ráno - po bytě puch... nade mnou zase bydlí kamarádka která má pořád špígl nígl... ale zase jen pořád uklízí a s dětma si skoro nehrajou a nic nepodnikají, maximálně nakoupí.

každý má prostě tu hranici bordelu postavenou jinde, ta kamarádka s bordelem jako ví, že tam má bordel.. ale prostě nemá na to to pořád dokola uklízet, radši když malej spí, si jde lehnout s ním a večer vypnout na pivko.. já si prostě radši uklidím, protože do jisté míry mi bordel vadí. Neva mi hračky, knížky, kostky, ale va mi lepit se na podlahu, pít ze špinavého hrnku a mít strach do čeho si sednu, ale na druhou stranu se s ní kvůli tomu nepřestanu kamarádit, je to moc hodnej člověk, ale ani jí to nebudu uklízet a nebudu jí nic říkat. Nutno teda ale podotknout, že její děti chodí čistě oblečené a jsou všichni tři velmi spokojení a usměvavý a dokonce že i žehlí víc jak já, protože já žehlení se srdce nenávidím