Re: bylo vám nekdy taky tak smutno??

Tak u nás bylo přesně to samé On oznámil, že odchází být šťastnej, volnej.. a pořád se vracel. Tak jsem mu řekla (mile), ať si sbalí věci.. Tak pak 5 minut balil, to ho vyčerpalo, viděla jsem, že mu klepou ruce, zbytek dne jsme řešili nás dva, vlastně neřešili, on vedl monolog na téma "vrátit to asi nejde, že, já vím, já se stejně nezměním". Jsem na sebe pyšná, že jsem neřekla "zůstaň".. ale nejsem na sebe pyšná, že jsem takovej blbec, že někde uvnitř jsem to málem křičela. Tak jsem ho poslala pryč bez věcí, že si je tu může nechat a sbalit si, až si odpočne, vydovolenkuje Jen teď přesedlal na taktiku - budeme kamarádi Já říkám - nebudeme