Maceško, nejprve gratulace k vnoučátku.

Nezvládání jsem si zažila u prvního dítěte. Problémy s mlékem u druhého. Z první kontroly u paní doktorky jsem odcházela se vzorkem UM a proudem slz, že jsem neviděla na chodník (hormony, no). Přitom naše paní doktorka je skvělá a rozhodně to nemyslela zle. Vyplatilo se mi hlavně:
1. Pít hodně (cokoliv, i ty čaje, ale obecně jsem prostě málo pila)
2. Myslet chvilku na sebe (vystresovaná jsem lítala mezi dětmi a neměla čas ani na sebe a dlouho jsem se pak hojila, což mi na psychice nepřidalo), pár dní musel víc zabrat manžel a já víc odpočívala, spala, dělala sedací koupele
3. Častěji přikládat (což jsi radila a já teda měla bolesti u obou dětí, ale jen první dny či týdny, poleví to, což je bezva).
Úplně nejvíc se mi chce napsat, že je důležité rozhodnout se bojovat a vidět to pozitivně, ale tohle je velmi nepřenosná zkušenost.
Přeji hodně zdaru

A pokud se Zuzka rozhodne přejít na UM, tak si myslím, že i v té chvíli potřebuje vědět, že to není zločin. Protože jsou situace, kdy UM je buď dočasné či trvalé řešení, ale v každém případě bych to celé nepřeceňovala. A to píšu s vědomím, že jsem zrovna já bojovala ze všech sil. Ale dnes, zpětně, mám pocit, že jsem i sebe chvílemi "tlačila moc na pilu".