Chorvatskem od úplného jihu až po Biograd na Moru - moje dojmy

Zdravím všechny, vrátili jsme se z putovní dovolené po Chorvatsku ve složení 2 dospělí a 2 děti 5 a 8 let. Říkala jsem si, že nějaké ty postřehy by mohly někomu pomoci při rozhodování, kam jet a co vidět. Měla jsem trošku obavy z takovéhoto druhu dovolené na vlastní pěst, ale myslím, že zorganizované jsme to měli na jedničku a nikdo netrpěl, tedy krom mě, protože v 10. týdnu těhotenství člověku není zrovna valně, navíc když léči nějakou nemoc s antibiotiky v kabelce . Vyráželi jsme v "protitermínu" v pondělí před půlnoci, takže cesta až dolů pod Dubrovník do malého letoviska Mlini byla více méně pohodová s provozem mírný, děti cestu skoro celou prospaly. Je pravda, že posledních asi 200 km ke konci dálnice a pak po sjezdu a cestou dolů byla už trošku únavná, ale jelikož se nám podařilo blbě odbočit, naskytl se nám nádherný pohled na deltu řeky Neretvy a takové to "surové" Chorvatsko, které v přímořských letoviscích neuvidíte. Bylo to rozhodně strašně zajímavé a fotila jsem z auta a na různých odpočívadlech co to dalo. Teploměr se šplhal tak k 36 st. a klimatizaci jsme chtě nechtě drželi na 26. st., abychom vůbec přežili. Po příjezdu do Mlini (Župa Dubrovačka) jsme se ubytovali v apartmánu až úúplně nahoře v letovisku, dolů k moři to bylo cca 200 schodů a ta samý výška ještě mimo schody, takže pěkný kopec, šplhat to 2x denně by se mi nechtělo. Já jsem první den prospala, děti s tátou šly k vodě k prvnímu seznámení. Moře kouzelně čisté, pláž oblázkovo - písčitá, ježci nikde, lidí přiměřeně, až málo, a to i na hlavních plážích, takže pohodička. Nádherné výhledy na okolní kopce a opravdu nikde nebylo přelidněno. Druhý den jsme zůstali jetě v Mlinech a prozkoumali toto útulné poklidné letovisko blíže. Je to opravdu krásné místo, mezi stromy jsou dětská hřiště, pláže jsou čisté, i nějaký ten noční život se tam nejspíš najde, i když toto jde kompletně mimo nás. Je to místečko spíš pro klidnou rodinnou dovolenou pro lidi, kteří nemají rádi tlačenice všeho druhu. Další den jsme jeli na předem naplánovaný výlet pod Konavelské stěny, kde je ukrytá po obtížném sestupu nejkrásnější pláž, jakou si člověk vůbec dovede představit. Ukrytá zrakům turistů se pod skalními útesy skrývá pláž jako z pohádky, voda neskutečně čistá, lidí asi tak 10, teplo k padnutí, takže mimo vodu se vydržet prakticky nedalo vzhledem k tomu, že kolem poledne už na pláži nenajdete kousek stínu. Místní raději chodí ráno. Krajina Konavle je úplně jiná, než v ostatních částech Chorvatska, co jsme viděli. Je to nedotčený kus země, kde se jakoby zastavil čas, to vnímáte když projíždíte malými vesničkami s typickou zástavbou a všudypřítomnými cypřiši. Další den nás právě čekalo bližší ohledání tohoto kraje s návštěvou vesničky Molunat, kde jsme se koupali na malé písčité pláži, kde bylo neskutečné množství ryb, takže příznivci šnorchlování si tam užili své, včetně mých dětí, které jsme z vody těžko dostávali. Molunat je opravdu ospalá vesnička a noční život zde nehledejte. Pro milovníky klídku a čisté vody však volba č. 1. Obchod a nějaké ty restaurace zde jsou. Poté jsme se vydali směr nejjižnější cíp Chorvatska, poloostrov Prevlaka, kde se měl nacházet nějaký park s atrakcemi. Prevlaka je něco jako "muzeum" války 90. let, kde byla vojenská základna a jakési řídíci centrum armády. Nyní tam najdete jen chátrající objekty, které se měly stát turistickými, ale celý projekt nejspíš zkrachoval, tak na Prevlace můžete vidět max. pevnost, ke které Vás tak 1x denně doveze místní vláček, jednoho koně a asi 5 oslíků, kteří jsou oprsklí a lezou vám div že ne do auta. A bohatou faunu a floru. Za vstupné 15 KN žádná sláva, nebýt krásné přírody a jedinečné pláže s asi dvacítkou lidí, nestálo by to ani za vidění. Koupání tam ale bylo natolik luxusní, že jsme nakonec byli spokojeni. Poslední den našeho pobytu v jižním CHorvatsku jsme se zajeli podívat na vyhlídku Srď nad Dubrovníkem, kde z výšky 415 m jsme měli Dubrovník jako na dlani. Z Dubrovníku jezdí na tento kopec lanovka, ale my to jeli autem a bylo to opravdu zajímavé a spíše pro zkušené řidiče pevnějších nervů netrpícími závratěmi . Do Dubrovníku jsme neměli odvahu zajíždět kvůli extrémním teplotám, které byly moc i na místní, podle jejich vyprávění. Vzhledem k mému stavu jsme museli oželet výlety na ostrovy Lokrum a Lopud, protože to bych prostě nezvládla. I tak jsme z těchto několila dní vytěžili maximum a nyní lituju, že jsme si na jih Chorvatska nevyčlenili víc času. Cestou z Mlini jsme ještě mrkli do letoviska Kupari, které je doopravdy muzeem války, nachází se zde část, která zůstala tak, jak ji zanechaly kulky z války v 90. letech - rozstřílené hotely, betonová plata a jen krásné vzrostlé palmy a čistá voda připomínaly, jaké honosné letovisko Kupari muselo dřív být. Pak už jsme se vydali směr Zaostrog, cestou ještě zastávka v arboretu v Trstenu, toto stálo opravdu za to, množství rostlin a krásně upravená spodní část arboreta s nádhernými výhledy na moře. Pak přejezd podél pobřeží po Jadranské magistrále do Zaostrogu, tam kousek za Drvenikem koupání v skoro opuštěné zátoce, kde byla luxusní voda s asi 30 lidmi na pláži a pak už nás čekal šok. Z ráje rovnou do pekla, tak by se dal shrnout náš pocit z příjezdu do Zaostrogu na Makarské, pod pohořím Rilič. Lidí nekutečné množstí, hlava na hlavě a naše znehucení jsme zahnali až večerním koupáním, kdy už všichni přesunuli zadnice z pláže do okolních hospod a diskoték. No děs. Voda proti našim předchozím zkušenostem byla nic moc, ne že by byla špinavá, ale předchozí dny nasadily laťku hodně vysoko. Nebýt krásných panoramat Riliče, tak bychom byli vysloveně zklamaní. Další den jsme se raději vydali na výlet do Bosny a Hercegoviny ke Kravickým vodopádům. Nebýt nízkého stavu vody, asi by to byla monumentální podívaná, ale i tak se nám to moc líbilo, nebýt zase množství lidí. Voda měla odhadem 18 st. ale i tak jsem se s dětmi vykoupala, děti si užily přírodních skluzavek mezi vodopády, takže celkové dojmy nakonec byly dobré. Kdo tam pojede, doporučuji si převstat, než se tam nahrnou autobusy s turisty z Makarské. Určitě to bude stát za to. Jinak co se týče Bosny, místy se nám zdálo, že se tam zastavil čas 30 let zpátky, ale to by bylo asi na samostatné téma... Večer ještě koupačka v moři v zátoce poblíž Zaostrogu, kam byl sice horší přístup, ale odměnou byla poloprázdná pláž s čistou vodou. Druhý den jsme věnovali válení se v Zaostrogu, ale abychom nemuseli ležet na přelidněné pláži, šli jsme kus pěšky až na samý kraj letoviska. Lidí ale nebylo moc vzhledem k větru, který se zvedl. Vlny byly velké a děti měly o zábavu postaráno . Pak už přejezd Do Bašky vody. Příjezd do Bašky byl překvapením, tedy prvotním, protože jsme měli naprosto luxusní ubytování za výbornou cenu, to jsme ani nečekali. Večer jsme se vydali ještě na pláž a přišel šok. Pokud v Zaostrogu to bylo peklo, tak nevím, jak by se dalo říct tomu, co nás čekalo v Bašce. Nevím jak si kdo představuje krásné pláže, které v Bašce mají být, ale pokud tak, že je tam lehátko na lehátku, ručník na ručníku, voda nic moc, všude mumraj, smrad z přepáleného oleje, prodejci nabízející na pláži vše od oleje na opalování až po ovoce, hudba z každého baru jiná, tak pro toho by to mohlo být opravdu ideální místo. Pro nás to bylo rozčarování nejvyššího kalibru a marně jsme sí podle rady průvodce lámali nad tím, proč se tam tolik turistů (převážně českých) každoročně vrací. Dozajisté je Baška krásné městečko, snad i díky nádherné poloze pod pohořím Biokovo, ale je to peklo pro turistu - individualistu. Následjící celý den jsme trávili v Bašce hledáním trošky místa na koupání, našli jsme, ale museli jsme kvůli tomu zajít až skoro do Baško Polje na "psí" pláž . Prošli jsme celou Bašku, určitě to má svoje kouzlo, ale ne pro nás, ovšem chápu, že někomu toto může vyhovovat a cítí se tam dobře. My jsme další den raději zvedli kotvy a zajeli na unikátní výlet do pohoří Biokovo, kam se člověk dostane autem až na sám 2. nejvyšší vrchol Chorvatska, Sv. Jure, který měří přes 1700 m. Pokud cesta na Srď nad Dubrovníkem byla pro silné nervy, tak na Sv. Jure bych se s technicky nevyhovujícím vozidlem a nedobrým řidičem vůbec nevydávala. Cesta je sice v dobrém stavu, ale uzoučká a místy se nevyhnete couvání, abyste uvolili cestu vozidlu jedoucímu z druhé strany. Couvání nad srázem několika set metrů je opravdu adrenalinový kousek . Cestou jsme potkali nejspíš zdivočelé koně, kteří se ochotně obeskládali kolem auta a my pak nemohli odjet. Další stádečko si to šinulo před námi po silnici a naštěstí se po několika set metrech rozhodlo se jít kamsi napást, takže jsme mohli pokračovat. Z vrcholu byl krásný výhled celou Makarskou, včetně poloostrova Pelječac a ostrovů Brač a Hvar, Makarskou atd. Na druhou stranu jsme viděli do Bosny, kde byly v dálce vidět velice rozsáhlé požáry. Cestou zpátky se projevilo moje těhotenství a asi tím překonaným převýšením jsem 3x vydatně zvracela a na pokoji padla za vlast a spala od 4 odpoledne až do 9 ráno druhý den. Pak následoval už odjezd do Vodice a další koupačka, tentokrát v Omiši. Omiš je zvláštní městečko a ještě zvláštnější je koupání na pláži kousek od ústí řeky Cetiny do moře. Voda je zde čistá, mělká a jemný píseček je ideální pro děti. Nejdřív jsme se ani nechtěli koupat, ale nakonec jsme se překonali a byli jsme rádi, protože voda přes veškeré očekávání byla průznačná. Dětem se tam moc líbilo díky mělké teplé vodě. Bohužel už jsme nenavštívili Radmanovy mlýnice na řece Cetině, protože jsme byli uondaní vedrem a cestováním, ale podle toho co jsme viděli od moře musí být kaňon Cetiny velkolepý. Tak snad příště . Vodici jsme už znali z loňska, takže jsme věděli, že s jihem se to srovnávat nedá, co se přírody týče. Vodice je relativně rušné letoviskko, proto jsme volili menší jako kdyby součást Vodice, a to vesničku Srima. Pláž byla přelidněná, ale proti Bašce to byl sem tam člověk . Voda celkem čistá, tak jsme se omáchli a padli za vlast. Na další den jsem měla naplánovaný výlet z Pakoštane na ostrůvek Vrgada, tedy původně jsme měli jet do NP Kornati lodí na celý den, ale vzhledem k mému stavu jsme vybrali tuto méně lodní variantu . A byla to perfektní volba. Na Vrgadě se zastavil čas, nejsou tam auta, silnice, jen klídek, obchod, pár hospůdek a luxusní písčitá pláž, kde jsme prakticky strávili celé odpoledne na nepřelidněném kousíčku světa. Opravdu doporučuji vřele. Další den se výrazně pokazilo počasí, ale přesto jsme stihli výlet na ostrov Murter, kde jsme si vyhlídli kamenitou opuštěnou pláž u maličkého přístavu, kde byla ta nejčistější voda s nejbohatším životem, jakou jsme doposud viděli. Nebýt ochlazení, tak jsme tam vydrželi celý den, místo toho jsme tam pobyli tak 3 hodiny a pak šup na večeri v Murteru. Jen taková poznámka k porcím - v Chortavsku jsou obrovské i pro jedlíka mého kalibru. A poprvé jsme vytáhli bundy a byli rádi, že je máme, docela změna z 36 - 37 st. pád na takových 22. Další den jsme chtěli zajet na vodopády Krka i s dětmi, které se těšily. Z loňska jsme měli zkušenost prázdného parkoviště a letos jsme měli pocit, že na vodopády se vydal celý svět, parkoviště narvané, autobusů asi 30, tak jsme si nechtěli kazit profil a odpískali to. Zbytek dne jsme proflákali ve Srimě, děti si užily trampolínu a ledové vody v moři, odhadem tak 20 st. Nekoupal se skoro nikdo krom nás . Vítr velký, sem tam déšť. Poslední den jsme se stavili na kamenité pláži poblíž Drage, kde byla voda kupodivu teplá, tak jsme se ještě vyráchali, nabrali vodu do petek a vyrazili směr Zadar podél pobřeží, projeli Biogradem a kousek před Zadarem jsme to hodili na dálnici a za 7,5 hodiny byli doma.
Když to shrnu, tak příště bych rozhodně věnovala více času samotnému jihu, který není tak turisticky exponovaný a přirodní krásy jsou neocenitelné, stejně tak i čistota a kvalita pláží a moře. Rozhodně bych ráda navštívila ostrovy u Dubrovníku, pak rozhodně ostrov Mljet, který jsme tentokrát minuli. Co se pobřeží týče, tak Makarská má sice krásnou přírodu "v zádech", ale to je tak všechno, co nám mohla nabídnout a týden v Bašce by pro nás byl opravdu utrpením. Dole v Chorvatsku jsme potkali za celou dobu tak 10 českých aut, v Bašce to bylo tak 70% českých. Ještě poznámka nakonec, nepřišli jsme ani po dlouhém bádání na to, proč se tam ti Češi každoročně vrací, poradí někdo? Podle průvodce to má být jasné hned na první pohled, já fakt netuším.