Re:u nás je to 15 měsíců

Dobrý den,
8.4.2011 nám zemřela dcerka 24let na plicní embolii.
Šárka byla od dvou let léčena na Hematologii v Motole. Lékaři diagnostikovali
hematologické onemocnění ITP. Pokaždé, když nemoc znovu uhodila, projevy byly
skoro pokaždé téměř totožné. Snížené trombocyty, leukocyty, čevené i bílé krvinky..snížená imunita... Léčena byla kortikoidy. Někdy léčba nezabírala.
Po vyzkoušení všeho možného jsme přišli na to, že pokud se Šárka stravuje převážně živou stravou, zeleninovými šťávami, klíčeným obilím, rybami, bez cukru, málo tuku...atd., léčba lépe zabrala a z malé vyrostla krásná žena.
Koncem února 2011 se Šárce začalo špatně dýchat. Hematolog jí poslal na kardiologii, kde ji diagnostikovali oboustrannou plicní embolii. Hospitalizovali ji - ptali se jí, jestli měla nějaký úraz,pobyt v nemocnici,
letěla letadlem, či jinak cestovala, dále se informovali - zda někdy brala antikoncepci a jestli kouří nebo kouřila.
Odpovědi na všechny otázky byly NE. Vyšetřením bylo zjištěno, že má tromb v levé noze-také prý bylo zjištěno, že ten tromb nevznikl od uhození.Začali ji ředit krev. Po týdnu byla propuštěna do domácího ošetřování, píchala si injekce na ředění krve a týdně jsme absolvovaly kontroly na hematologii a kardiologii.
Všichni jsme se divili, že byla propuštěna brzy, i když byla tak rizikový pacient.
Po třech týdnech doma (každý týden kontroly, lékaři tvrdili, jak je dobře naředěná, zemřela.
1.4.2011 v pátek jsme se s dcerkou chystaly na kontrolu. Ráno jsem ji našla v posteli dušnou, okamžitě jsem zavolala rychlou-nejeli-zavolala jsem znovu a naše holčička vyslovila svá poslední slova. Lékař ze záchranky se snažil o resuscitaci, ale nepodařilo se, pokračovali v sanitě. Než nastoupili do sanity, lékař mě upozornil, že už zřejmě Šárku nedovezou. Jeli jsme jak šílenci za
sanitou. Na ARU v Motole, kde zřejmě pokračovali s resuscitací, nám sdělili, že je to hodně špatné, že dcerka umírá.Poslali nás domů. Odpoledne jsme do nemocnice opět jeli, doma jsme byli úplně neschopní vydržet - Bylo nám řečeno, že se pokusí Šárce vyoperovat tromby,ale naděje že není skoro žádná.
Ležela ještě po operaci týden na mimotělním oběhu, zčernaly jí nožky a bylo nám řečeno, že pokud to přežije, funkce mozku je již na 20% a končetiny se musí amputovat. Do týdne nám Šárunka zemřela, byla odpojena z přístrojů.
Je to rok, a stále nerozumím tomu, proč musel přijít o život mladý, nadějný člověk, který pro svoji zemi mohl vykonat ještě tolik dobrého, zvlášť takový, jakým byla naše Šárka-vystudovala,byla velmi pracovitá,chtěla mít děti. I když byla u naší dcerky zjištěna tato těžká diagnóza, domnívala jsem se, že když byla tato diagnóza odhalena včas a dostala se do rukou odborníků - asi nikdy nepochopím, proč byl takto rizikový pacient propuštěn po týdnu do domácího ošetřování, skoro vůbec nemohla dýchat.
Ztratili jsme dcerušku, která lékařům důvěřovala, že nyní už to bude dobré, že je správně ředěna.................. Marti, moc Vás objímám, sdělte mi prosím Vaši emailovou adresu. Marta