Re: Jak snášíte kritiku?

Dokud se s ním nerozejdeš, přestan se do jeho řečí citově pokládat, začni ho citově ignorovat. Neobhajuj se, nepolemizuj, nedávej najevo, jak tě to mrzí, co ti říká. Nesnaž se mu nic vyvracet.
Maximálně sekni jednou dobře mířenou replikou a odejdi z místnosti, abys mu neposkytla prostor k dalšímu rýpání a ponižování. Jakmile spolkneš nahozenou udičku a místo jedné repliky začneš vést dalekosáhlé polemiky - že tě zklamal, že ti ubližuje /mimochodem jsou lidi, kterým zrovna tvoje ujištění, že tě tím citově zasáhnou, dělají dobře a čím víc ví, kde je tvoje achilova pata, tím víc to budou používat, takže je se třeba tvářit, že achilovu patu nemám a nic mi nemůže udělat/, že nemá pravdu - tak v ten okamžik prohráváš, protože jsi ztratila výhodu, kterou jsi dobře mířeným úderem/jeho usazením získala.

Příklad: Jsem s tebou jen kvůli dítěti, ale jinak hrozně trpím, protože ty jsi hrozná megera/neschopa....
Ty: "Ale jinak ti to vyhovuje, co? Nemuset si prát, vařit...na to je neschopa dobrá" odchod z místnosti, prásknutí dveřmi.
Přinejmenším by ho to mělo usadit, pokud to není takový typ, že poběží za tebou a začne se štěkat tím víc.

Tohle shazování většinou dělají sobci s nerealistickou představou o vztahu, o tom, jak by v něm žena měla působit a zapojovat se - a hlavně lidé, co druhého už dávno nemilují. On sice řeší to, že jsi údajně hrozná, ve skutečnosti tě nemá rád, nebo neodpovídáš jeho představě služky domácí.