Re: Jak přimět zletilé dítě,aby podalo žalobu na stanovení přiměřeného výživného

Chrys, to máš těžké, souhlasím s holkama, že proti otci soudně nepůjde, jednak že je to jeho otec (pokud spolu mají alespoň jakýs takýs vztah, což asi mají, když spolu bydleli) a jednak z hrdosti. Požadavek otce, aby si to odpracoval, no...

Naši se rozvedli, když mi bylo 17 a půl, výživné nevím, jestli se tam nějak řešilo, vůbec se mě nikdo neptal, ke komu chci jít, asi se předpokládalo, že už to u matky nějak doklepu V 18 jsem nastoupila do práce a máti po mně chtěla příspěvek na bydlení, to jsem se (ale nejen kvůli tomu) přesunula k otci, který nic nechtěl. U otce se vždy makalo, jezdila jsem za ním a makala od svých 12 let na víkendy a prázdniny a byla jsem spokojená, že mám u něj klid. Nikdy nebylo řečeno, že si bydlení/stravu odpracuju, bylo to takové nějaké implicitní. Zaměstnání nebylo moc dlouho únosné, chvíli jsem byla na ÚP, na chvíli odjela do ciziny, pak se přesunula do Prahy a pak někdy ve 20 byla konečně přijata na VŠ. Já vím, že studující dospělé děti mají ze zákona nárok na to, aby je rodiče živili do 26, ale z hlediska těch dětí je to poněkud zvláštní, já osobně fakt nemám povahu na to si něco nárokovat (zvlášť po tom, co už jsem mezitím byla výdělečně činná). Zeptala jsem se táty, jestli mě bude zase živit, posílal mi 2000, máti 1500, 1000 jsem si vydělala službou v knihovně, před deseti až pěti lety to na studium v Praze stačilo, nikdy nebylo nazbyt, strava nebyla nic moc (místo masa uzeniny, jídla z pytlíku,...), sem tam na pivo, málokdy kino, oblečení skromnější, ale přežít se to dalo. Nedovedu si představit, že bych se od svých rodičů domáhala více peněz, dokonce soudně, to fakt ne.

Ten požadavek, ať si to odpracuje - zní to divně. Ale dneska vidívám spíš opačný problém, starší a dospělé děti nedělají doma absolutně nic, nechají rodiče s mnohdy dosluhujícím zdravím, aby dřeli od nevidím do nevidím, a ještě pohrdnou domácím jídlem a řeknou si o peníze, že si zajdou na pizzu...