Re: Kolik z toho, co jste vždycky chtěly od partnerského vztahu, vám opravdu dává ten váš?

a vůbec, ale vůbec nevím, jaký má manžel světonázor...
Shodneme se v podstatném, že jsme jako lidi nejhorší tvorové na téhle planetě, o politiku se hádáme minimálně (AČ VOLÍME JINÉ STRANY, to mi spíš dochází, než, že bychom vedli nějaké rodinné debaty)... oba nás štve...

Já manžela nelámu ve smyslu svého vyvinutého sociálního cítění, on v klidu přijímá naše rodinný charita akce (včetně toho, že to stojí nějakou kačku), on mne nepřesvědčuje, že je to konina a Případně, že to zhltne nějaký prevít, co tu charitu provozuje..


Beru to tak, že občas se každý musí kousnout do vlastního pozadí, ale nemáme nějak extrémně rozdílné názory na fungování rodinné, ve společnosti, ani výrazné charakterové vady, které by tak ten druhý vnímal. Prostě si vyhovíme ve věcech obecných. Můžeme spolu vzájemně - aniž bychom se umlátili argumenty nebo sekyrou, docela v klidu žít. A za to jsem fakt vděčná. Mimoto je čistotný, přitažlivý a pracovitý, a taky ví, kdy se mi má raději vyhnout obloukem, protože mám den blbec a kdy naopak potřebuji podloubnout a naštvat se.... a dostat ze sebe malér.

štve mně, já jeho, průběžně, ale těch skoro 20 let je 24 hodin denně, což je pro někoho porce naprosto nepředstavitelná. My spolu pracujeme, žijeme a bydlíme.

Tý jo


Někdy bych ho zakousla, o tom žádná.