Ahoj, taky jsem syna hodně dlouho uspávala v náručí, resp. jsem seděla na posteli a on mi ležel v klíně. Někdy po 2.roce jsme to dělali tak, že jsem ležela na posteli, on ve své postýlce a držela jsem ho za ruku, nebo hladila (měli jsme jeho postýlku přiraženou k naší posteli a sundanou postranici), pak jsem stála u postýlky, pak u dveří...a postupně to šlo. Ve 3 letech chtěl jít sám spát do pokojíčku a od té doby uspáváme tak, že leží v posteli, já vedle něj a čteme pohádky. Většinou u toho během chvíle usne, trvá to tak max. 20 minut,když neusne u čtení, tak prostě řeknu konec čtení, zhasnu a chvilku tam ležím a během 5 minut spí

. Ale nikdy ještě neusnul tak, že bych ho uložila a šla pryč...takhle nám to vyhovuje, oba se na to vždycky moc těšíme, ale je pravda, že druhé dítě nemáme, takže to řešit nemusím....
Ale to, že doma nesmí nikdo být, to je asi fakt docela problém...u nás jen nesměl být nikdo ve stejné místnosti, to prostě nespal...nebo když třeba slyšel manžela dole něčím rachotit, to ho taky rozptylovalo, ale že by procházel byt, to ne... K nám tedy večer návštěvy většinou nechodily, nebo jsme se prostě domluvili a odešli před tím, než měl jít spát... Ale řekla bych, že to u vás přejde časem samo, náš malej je třeba dost citlivé dítě, takže vždycky, když vyžadoval něco speciálního, tak jsem si řekla, že to má asi nějaký důvod a většinou to po nějaké době samo odeznělo, časem se zase objevilo něco jiného, tak jsem se mu zase trochu přizpůsobila a teď už je to docela pohodové spokojené dítě a nemám pocit, že by ho to nějak rozmazlilo, nebo že by nás ovládal
