Re: Nevoní vám váš partner - přizpůsobit se, obětovat anebo zkrátka jet rozumově dál?

OK, tak to zkusím s klasikou.

"Málokterá žena má tak v uctivosti manželskou důstojnost, jako já měla a mám, ale víru v ni jsem pozbyla záhy. Kde ji vidět? Samá lež, klam, privilegovaná otroctví, nucená povinnost - zkrátka sprosťáctví. Moje srdce bažilo být velmi milováno, mně bylo lásky zapotřebí jako květině rosy - ale darmo jsem hledala takovou, jako já cítila. Já chtěla muže mít, před nímž bych se kořit mohla, jenž by vysoko nade mnou stál, já bych život proň byla obětovala, ale viděla jsem v mužích jen hrubé despoty, jen pány. To zchladlo všecku vroucnost - úcta se ztratila, a hořkost a vzdor se v srdci umístily.
...
Chtivost srdce zklamala mne mnohdy; držela jsem za zlato, co bylo bláto. Tak jsem se učila; a přece nepřestala toužit a hledat po zosobněném mém ideálu. Měla jsem ctitele nejednoho - jeden měl ducha, který mne zaujal, onen tělo, ten srdce, onen rozum, ale konečně jsem v nich přece neviděla, po čem jsem toužila; muže, před nímž bych se ráda kořila. Všichni měli své slabosti, nimbus spadl, a byli to obyčejní muži, z nichž bych si žádného za muže svého nevolila.
...
Všecko si však člověk poručiti nemůže: já bych ti byla také někdy ráda v jedné povinnosti vyhověla, ale právě v té případnosti neplatí žádný zákon, žádný mus, hrozba ani prosba, jestli není vzájemné vzplanutí citu. - Právě v této případnosti měli by mužové vždy zapomenouti, že jsou páni, a chovati se k ženám, jichž si váží, co milenci. Tu dlužno šetřiti co nejvíce citu a chrániti se co nejvíce každé sprostnosti. Já alespoň myslím, že by takovéto chování květ mnohého svazku manželského do pozdních let udrželo."

Byla chudák taky Déčko, podle všeho, že?