Podzimní deprese

Bohužel v poslední době se mi zdá, že se na nás lepí smůla a nevidím to pozitivní. Začátkem srpna měl syn vážný úraz hlavy po pádu z kola - naštěstí se zdá být všechno bez následků. Včera mi kleklo auto, jeho oprava by vyšla šíleně draho, ale na jiné teď nejsou finance. Navíc auto jsem denně používala k práci - ranní doručování novin. Dneska jsem na rajon došla pěšky, autobusy tak brzo ráno jezdí velmi komplikovaně, sice jsem ho prošla, ale pak jsem byla ráda že jsem doma a můžu odpočívat. Děti se těšily na výlet do zoo, ale já jsem byla jaksi bez nálady, tak tam jely samy, moc se jim tam líbilo. Ale já se plácám pořád v pocitech bezmoci, naštvání, lítosti - nevím jak jinak to popsat. Přitom chápu, že auto mělo odježděno 16 let, opravy vyžadovalo už docela často, snažím se to si reálně vysvětlit, že to bylo jen auto, zklamala technika, ale nějak se mi to nedaří. A počítač mi ode dneška hlásí, že má odinstalovaný nějaký ovladač na audio, tak čekám kdy lehne i ten počítač. V práci mi oznámili, že nedoufají že se vrátím, no jedna radost za druhou. Jsem případ pro psychiatra jak vyšitý. Chybí mi nějaká pozitivní nálada. Pořád čekám že bude líp, ale sype se mi jedna věc za druhou a už jenom čekám nějakou další ránu od života.