Re: Jak puberťačka....

Taky se mi to stává. Platonické zamilování To snění a představování si určitých situací s dotyčným (teď nemám na mysli sex, ale rozhovory, setkání a tak) je strašně pěkné.
Pak se to stane skutečností a já zjistím, že Pan Božský vůbec není božský. Vůbec se nepodobá mým představám. Vůbec není milý, šarmantní a geniální. A je to vlastně úplně nudnej kluk, stejnej jakýho mám doma :-D :-D
Několikrát jsem takhle prozřela naštěstí včas! Než se stalo něco horšího a já se třeba zamilovala do někoho, kdo vlastně neexistuje.

Zato když jsem byla mladší. Jéje, to jsem byla zabouchnutá furt do nějakých přeludů. A Hodně dlouho mi trvalo než se ty oči zalepený láskou rozlepily a já zjistila, že miluju někoho kdo má xicht mého chlapa, ale přitom je to jen můj výmysl a moje sny...