Vyhořelá manželka

Jsme spolu přes 7 let, 3 roky sezdani, máme 5 letou dceru. Bohužel nám nyní v manželství nastala těžká krize. Manželka se mnou nespí a ani žádné dotyky nebo pusy mezi námi vůbec neprobíhají, prý jí to už poslední dobou bylo nepříjemné. V minulosti, dá se říci po roky, tomu bylo přesně naopak - manželka byla hodně dotyková, na mě toho bylo někdy až moc. V sexu jsem byl zdrženlivější zase já, manželka chtěla já neměl často chuť a celkově nám ten sex spolu nikdy obecně nějak neklapal. Spíše z mé strany, já si prožil poslední vztah před ní, který byl v tomto ohledu neskutečný, nikdy toho nebylo dost, s mojí manželkou mi to ale pak nějak nešlo, i když jsem si přál aby tomu tak bylo. Po narození dcery jsme velmi dlouho sex ani neměli - mě prostě nechyběla a manželka to tenkrát těžce snášela a podezřívala mě, že někoho mám i když tomu tak nebylo.
Dlouhodobě jsme se pak milovali cca 1-4 do měsíce a na manželce bylo vidět, že by si přála častěji. Postupně se ale i ona začala stahovat a nebyla aktivní.
Ve vztahu se nehádáme, ale manželka si někdy stěžovala, že by potřebovala více uznání, respektu a něhy. Já měl vždycky hodně práce i koníčků a dával jsem spíš přednost jim před rodinou.
Večer v 7 z práce hned k počítači, večery často, já u PC manželka s knížkou nebo s malou.
Když přišlo na diskuze snažil jsem se, ale všechno se tak někaj vracelo do standardu.

Cca poslední 2 měsíce se doma cítím jako nepotřebný, manželka žije jen pro malou, ke mě je jako kámen a o dotycích ani nemluvím. Od té doby co mi sdělila, že poslední dobou jí byly nepříjemné se ji už vůbec nedotýkám.
V práci mám teď výrazně volněji, tak se věnuju rodině a domácnosti jako nikdy jindy. Trochu narušený vztah s malou máme už perfektní jen se ženou je to stále horší.
A po tom všem jsem si opravdu uvědomil co je v životě důležité - rodina, vztahy, rodina.

Tvrdí, že už si to sama v sobě vyřešila a žije jen malou a svou prací, ne mnou. Nevěří, že bych se natrvalo změnil, bojí se, že je to jen na chvíli a děsí se že by byla se mnou znovu těhotná. Naše diskuze jsou často výčitky co jsem jí kdy před roky řekl, nebo jak jsem se zachoval. Na naší budoucnosti nehodlá nijak pracovat ani se nějak snažit - prý na to nemá sílu. Sama říká, že neví co má dělat.

Já chodím do poradny sám, ona se mnou nechce. Navrhuje odloučení na nějaký čas, ale vlastně to všechno vůbec nechce řešit, já jsem ten, kdo se snaží o tom všem diskutovat.

K tomu všemu mám velké podezření, že někoho má... Stále s mobilem na ticho, okamžitě maže jen některé zprávy a protokol hovorů, najednou se častěji vyholuje, před týdnem přišla s nohama plných modřin a nevěděla odkud je má. Tvrdí ale, že nikoho nemá. Nevěřím jí, ale bráním se snahám po tom pátrat, abych si to nedělal ještě těžší.
Sám chci všechno zachránit, pracovat na tom a opravdu změnit přístup, což dělám.

Vím, že mi tady asi všichni napíšete, že si za to všechno můžu sám a čemu se vlastně divím, že jsem jí nedal jinou možnost. Spíš mi jde o vaše ženské zkušenosti, zda je vůbec reálné nás zase časem k sobě vrátit a jaké jsou vaše zkušenosti s odloučením.