Re: Cítíte se být feministkou nebo ne?

To je těžké.

Odjakživa jsem byla pro rovnoprávnost, a to nejen její příjemné stránky (že něco můžu) ale i ty nepříjemné (že něco musím). Nikdy jsem nedělila práce na a priori "ženské" a "mužské", netrvám na muži živiteli rodiny a sama nejsem z povahy žádná hospodyňka. Ovšem vyžaduje-li to situace, tak se i do toho hospodyňství vpravím (a přestane-li to vyžadovat, tak z něho zase ráda vyskočím ).

Ale jsem trochu na rozpacích, zda se označit za feministku, protože vidím propastný rozdíl mezi feministkami před 100 lety (které odvedly obrovský kus práce, kvůli které jsme teď zaplať PB tam, co jsme), a ženami, které vystupují jako tváře feminismu dneska (namátkou třeba Hauserová, Sommerová), a které jsou podle mě už totálně jinde. Ze spousty z nich mám dojem, že na začátku docela klidně ženuškovaly a ženuškovaly by třeba i teď, ale cítí se být muži zklamány, takže jsou vůči nim hyperkritické. Jako by jim rovnoprávnost nestačila, ale chtěly si na jedné straně zachovat "tradiční ženské výhody" a na druhé straně nenést tu odpovědnost, která z toho plyne. Prostě z obou těch systémů vyzobat jen to lepší, a to se mi nelíbí.

Proto bych se za feministku asi neoznačila, protože mi připadá, že to slovo už spousta lidí zprofanovala. Pro rovnoprávnost jsem ovšem všema deseti.

Doufám, že jsem to nenapsala moc nesrozumitelně