Re: Nehádáme se....

Nevím jaká je "norma" co se hádek týče, ale u nás to bylo zpočátku trochu handrkování, než jsme si ujasnili co ten druhý chce/nechce či snese/nesnese, a pak se to postupně zklidnilo. Ale u nás jsem spíš já ten "hádač" bo jsem trochu prudší a startovací, manžel je "neřešič", který když má pocit že má problém, potřebuje si o něm dva-tři dny "pomlčet" a pak teprve mluví, to mě přivádělo k šílenství - za začátku. Teď si v klidu užiju ty dva dny ticha (no vře to ve mě ale křič si do zdi když to je k ničemu) a pak si o tom promluvíme (obvykle se takové věci dají vyjasnit, a většinou zjistíme, že důvod hádky byl totální nepochopení postoje druhého, resp. "já o voze a ty o koze").
Ale kdybych se měla s životním partnerem handrkovat nějak často, asi by mě to vysilovalo, teď po 12 letech soužití mi přijde fajn mít klid s partnerem, o tu rušnější atmosféru se spolehlivě postarají děti, jejich vlastní konflikty mi k hladince adrenalinu stačí.