:-)

Už vím .

Jj, Leuščino usínání mě fascinovalo od jejích utlých věků, vzít mámu za ručičku a zavřít očka a spát...toho se v nějakém konstatním režimu asi u nás nedočkáme . Momentálně se u nás střídají dny, kdy M lehne, já jí něco vyprávím, ona se tulí a během cca čtvrt hodiny usne...s dny, kdy vřeští jako pavián - třeba včera - slezla z postele, šla až k oknu, tam si dřepla a fakt fest řvala, nevím, proč, musela jsem ji vzít do náruče, volala "tam, tam" směrem z pokoje, ale kam chtěla, to nevím, jako kdyby se bála v tom pokoji či co, kýho výra...na ruce usnula a po položení spala .

Katko, já mám tůšo na holčičku, resp. cítím se podobně jako loni, o miminu mluvím buď ve středním nebo mužském rodě, ale nějak mě tam ta holka sedí víc...kdo ví.

Joll, M miluje koníky, leze na kteraký klandr a volá ihahá, tak se pokusíme sehnat takového toho koníčka, co mívaly dřív děti - hlava na dřevěné tyči, se kterou klusaly...snad najdu nějakého alternativního výrobce. K tomu nějaké knížky, také už pořád volá číst, číst...A k druhým narozeninám pak houpacího koníka .